Obrázek uživatele Petr Simcik

Bio

Stručné bio

Webmaster a webdesigner se zálibou ve čtení spousty písmenek, nejlépe složených v akčnější sci-fi román.

Co na sebe dál práskl/a:

Oblíbený styl - postapokalyptická scifi. Mám rád tu idylku zřícených velkoměst, obrovských opuštěných prostor a odkazů na časy, které odvál radioaktivní vítr.
Na druhou stranu, žít bych v tom nechtěl. Maximálně se tam vypravit na pár dní s foťákem a brokovnicí.

Moje osobní / i jiné www stránky:
http://www.petrsimcik.cz

Historie

Členem již
10 let 7 měsíců

Moje příspěvky

Víte jak jsem tu – no už je to poměrně dávno – opěvoval Volání po spravedlnosti? Tak Liga Spravedlnosti: Vzestup a pád je něco jako pokračování. Ano, trpí to stejnými neduhy jako všechny ostatní příběhy z DCKK – tedy tím, že neznáme kontext. Přesto je Liga Spravedlnosti: Vzestup a pád velmi překvapivá knížka, která by v sérii posledních špatných dílů DCKK rozhodně neměla zaniknout.

Nejsem velký fanda Iron Mana. Od mých dětských let, kdy běžel v televizi poměrně dobrý kreslený seriál, se mu u nás moc nedařilo. Komiksově česky snad ani nevyšlo nic, co by stálo za řeč, a tak jediný zkousnutelný je ten z MCU. Hlavně kvůli té jeho reálně vypadající technice a přesně jeden kousek z ní si se mnou můžete vyrobit.

Voyager: Kruh se uzavírá je vata. Je to čistě výplňový text, který má zaplnit prázdná místa v trilogii Volání osudu a vysvětlit, co dělala nejmodernější loď hvězdné flotily, když se lámal chleba. A ano, polovina je o skoro bezvýznamné šarvátce, do které jsou zapojené dva klingonské kulty a B'Elanna Torres. Tolik k tomu, že číst tuhle knihu samostatně nebo s ní dokonce začínat čtení Star Treku velice nedoporučuju.

Metabaron začíná tam, kde Kasta Metabaronů skončila.Ve vesmíru tak nechutném, dekadentním, krutém a bezcitném, že život v Dantově Pekle je proti němu naprostá selanka a básníci snící o rozkládajících se mrtvolách by si mohli gratulovat k chudé fantazii plné optimismu.

Ne, nebudu tu předstírat, že jsem někdy Warhammer hrál, ať už jde o jeho fantasy, nebo sci-fi verzi. Ale facinoval mě, to zas ano. Stejně jako hry ze světa Mutant Chronicles a další masové stolní hry s vlastní krajinou a kýblem kostek. A protože jsem se při tvorbě papírových modelů tripodů nezastavil jen u nich, ale na poličku si k nim vytvořil i odpovídající krajinu, řekl jsem si proč se o zkušenosti nepodělit.

Frank Castle je důchodce. Ne, Frank není důchodce – důchodce pobírá důchod, stěžuje si na revma a hraje v parku šachy.

K tomuhle retrotvoření mě přivedl Instagram. Díky zálibě v retro hrách se mi nabídl účet jakési asi Američanky, která prodává obrázky s Pokémony, Mariem a podobnými věcmi. Jedná se o pseudo 3D obrázky, prakticky diorámy, jak je my starší známe z ABC – bitva na Vítkově, ponorka Nautilus... víte, o čem je řeč :)

Když se v mojí generaci řekne Václav Šorel, napadnou vás dvě věci. Papírové modely a Vzpoura mozků / Galaxia – podle toho, který z těch dvou komiksů máte radši. Jestliže jste staršího data, máte oproti mě výhodu, že jste zažili jejich první vydání. Já už je znám jen ze skladových zásob ABC speciálů a následných znovuvydání, která nebyla občas úplně šťastná. Co si ale možná nespojíte, je Václav Šorel a letectví. Přitom ne vesmír, ale válečný a poválečný vzduch byly Šorelovy živly. Píšu byly, protože nás minulý víkend ve věku osmdesáti tří let opustil.

Není to fantastika, ale takové knihy máme na Sardenu rádi.

Julia Boydová poskládala dopisy, výroky, úryvky z cetopisů i z reklam cestovních kanceláří a vytvořila tak velmi podrobný obraz Výmarské republiky a nacistického Německa před válkou a během ní, perfektně mixuje ozdrojované úryvky a přepisy osudů cestovatelů a návštěvníků a nevyhýbá se žádnému z názorů, díky čemuž dokázala napsat velice plastickou a čtivou knihu.

Dělej si poznámky, říkali. Kresli si mapu, říkali. A rozhodně to nečti v autobuse, říkali. Takže jsem to samozřejmě musel vyzkoušet. Vybaven několika záložkami, kostkami ve skleničce a vysokým sebevědomím jsem se ponořil do Měsíčního ohně, respektive do bludiště městských uliček a následně pralesa. A už takhle zpočátku se přiznám. Jde to, ale opravdu je lepší mít na Měsíční oheň klid a prostor.

Stránky