Robert Jackson Bennett – Čaropisci

Schefikův blog - 24. Říjen 2020 - 9:28

Autor oceňované fantasy ságy Božská města Robert Jackson Bennett se vrací na scénu, aby pro své fanoušky přichystal další lahůdku. Tentokrát nás zve do světa poháněného industrializovanou magií. Světa ovládaného čtyřmi kupeckými rody, jejichž touha po moci nezná hranic. Objevte kouzlo dávných hierofantů, augů a skribování v úvodním díle nové výpravné fantasy ságy Záhutí. Čaropisci [...]

The post Robert Jackson Bennett – Čaropisci appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři

#DP103: Marvel's Stormbreakers přichází - O co přesně jde?

Comics Blog - 22. Říjen 2020 - 17:41

Autorem článku je Daniel Palička.

Hned na úvod se musím pozastavit nad jednou věcí. Tentokrát se nebude jednat o klasickou komiksovou recenzi, jak je u mě obvykle zvykem, nýbrž o drobný speciál. Řekl jsem si, že by rozhodně nebylo k zahození, kdybych se na Comics Blogu občas věnoval tématům, na něž by za normálních okolností nevyšel čas, anebo jsou natolik zajímavá a obohacující, že si podle mě samostatný článek skutečně zaslouží. Už v minulosti jsem něco podobného dělal (první a druhá část mého pojednání o nejlepších svazcích českého UKK toho ostatně mohou být důkazem), každopádně teď podle mě přišel pravý čas na to, abych tvorbu posunul ještě dál a zkusil v rámci tohoto blogu experimentovat ještě ve větší míře. A první velkou vlaštovku máte přímo před sebou!


Jak možná mnozí z vás víte, Marvel se nikdy nebál podporovat mladé kreslíře a talenty, jež si zaslouží pozornost komiksových fanoušků. Pravým důkazem toho může být výjimečný, oficiálně organizovaný program jménem Marvel Young Guns, jehož cílem bylo upozornit na výtvarníky, které by člověk neměl v komiksovém průmyslu jen tak přehlédnout, a jejichž nadání rozhodně stojí za povšimnutí. Vydavatelství se ovšem rozhodlo jít o krok dál, a tak nahradilo Young Guns odvážnější a modernější iniciativou Marvel's Stormbreakers.

Marvel's Stormbreakers má plnit stejnou roli jako její mnohem starší bratříček. Jediných zásadnějších změn si můžeme povšimnout ve jméně a v logu, jež prošlo kompletní přeměnou. Najednou je výraznější, osobitější a svébytnější, než jak tomu bylo doposud. Ovšem původní myšlenka byla kompletně zachována. Opět nám tak jsou představeny neokoukané talenty komiksového průmyslu. V dnešním článku si každého ze Stormbreakerů představíme a řekneme si, čím přesně vyniká. Můžeme se na to rovnou vrhnout!        


1. Joshua Cassara

Joshua je relativní nováček u Marvelu. Poprvé se výrazněji projevil v krátce vycházející řadě Falcon od scénáristy Rodneyho Barnese z roku 2017. Aktuálně se s jeho stylem, jenž vyniká jednak výraznými tužšími linkami, jednak dospělejšími, na poměry superhrdinského mainstreamu realističtějšími barvami, můžete setkat v rámci mutantské iniciativy Dawn of X, konkrétně v řadách X-Force a Wolverine.

2. Pat Gleason 

Tento kreslíř původně patřil pod křídla konkurenčního DC. Nejčastěji spolupracoval se scénáristou Peterem J. Tomasim, s nímž se například podílel na řadách Batman and Robin, Superman a různých dalších. U druhé jmenované se občas dokonce podílel i scénáristicky. Pak ovšem přešel pod Marvel, s nímž podepsal exkluzivní kontrakt, a od té doby jej můžeme pravidelně vídat v různých marvelovských sériích, a to hlavně na stránkách pravidelně vycházejícího Spider-Mana od Nicka Spencera, kde se jeho výrazný osobitý styl připomínající hravé animované filmy dokonale hodí.    

3. Peach Momoko 

Peach Momoko se původně narodila v Japonsku. Je známá hlavně díky obálkám, na nichž je vliv Dálného východu a japonské kultury opravdu znát. Designy postav, jež v několika směrech připomínají mangu, jsou doplněny o jemnější linky a méně výrazné barvičky, které jejímu stylu ještě více dodávají na unikátnosti.       

4. Natacha Bustos 

Španělskou kreslířku Natachu Bustos, narozenou na Ibize, můžete znát hlavně díky milé sérii Moon Girl and Devil Dinosaur, kde se mohla naplno vyřádit se svým milým, hravým a kreativním výtvarným stylem, jenž je sice cílený hlavně na mladší čtenáře, ovšem může perfektně zaujmout i dospělé.      

5. Iban Coello  

Iban Coello taktéž pochází ze Španělska, avšak na rozdíl od Natachy Bustos je jeho styl mířený spíše na odrostlejší čtenáře. Snaží se kreslit dynamicky a tak, aby každá akční sekvence dokázala oslnit. Můžete jej znát například z Venoma od Donnyho Catese, kde občas příležitostně vypomáhá, ovšem párkrát se s ním můžete setkat i v různých spider-manovských příbězích.  

6. Carmen Carnero 

Carmen Camero je další ženská kreslířka na seznamu Stormbreakerů. Aktuálně odvádí výborný kus práce v Captain Marvel od Kelly Thompsonové. Malířka, narozená ve Španělsku, vsází hlavně na styl, který je dynamický, zároveň však jedinečný, a který se perfektně hodí do klasického superhrdinského mainstreamu.  

7. Juann Cabal  

A máme tady dalšího Španěla! Tentokrát jde o hvězdného Juanna Cabala, jenž vyniká stylem se světlými barvami. Zároveň se snaží postavy kreslit nápaditě, přičemž se snaží co nejvíce využívat jemnější linky. Cabal zazářil v řadách All-New Wolverine a Friendly Neighborhood Spider-Man od Toma Taylora, aktuálně jej každopádně můžete vídat v řadě Guardians of the Galaxy od Ala Ewinga. 

8. R. B. Silva  

Na závěr se v krátkosti podívejme na R. B. Silvu. Tento talent pochází z Brazílie a exceluje nejen ve velkolepých akčních sekvencích, ale taktéž v detailních designech postav, z nichž je hned na první pohled patrné, kdo za nimi stojí. V moderním Marvelu zazářil v mutantské minisérii Powers of X od Jonathana Hickmana, ale mutantskému světu se věnuje i nadále. 

Přikládám ještě oficiální video od Marvelu, které iniciativu jako takovou představuje v celé své kráse. Odkaz máte přímo zde: 


Z mé strany by to již bylo ode mě všechno. Já osobně doufám, že jsem vám Marvel's Stormbreakers představil co nejlépe, a že jste si nejenom rozšířili obzory a poznali jste některé současné tváře dnešního superhrdinského mainstreamu, ale zároveň jste si z následujícího speciálu něco odnesli. U dalšího komiksového článku, ať už u klasické recenze či opět u něčeho, co se na stránce nevidí každý den, se na vás budu opět těšit!  


Na samotný závěr si ještě udělám menší reklamu. Jak možná víte, Martin, který je tvůrcem Comics Blogu, má i svůj vlastní Filmový deník, na který jsem nedávno přispěl recenzí na netflixovský snímek Vyproštění (v originále Extraction). Pokud si ji chcete přečíst, stačí přejít na následující odkaz. Budu rád za vaši jakoukoliv zpětnou vazbu a případné komentáře!

Kategorie: Bloggeři

Geoff Johns & Gary Frank – Hodiny posledního soudu #1

Schefikův blog - 21. Říjen 2020 - 12:13

Tak jsme se konečně dočkali dámy a pánové. Jedna z největších a nejočekávanějších komiksových událostí posledních let je konečně zde. Geoff Johns přivádí na scénu legendární Watchmeny, aby se v Hodinách posledního soudu střetli s hlavními hvězdami DC univerza. Bude však tato 12 dílná minisérie vnímána jako pocta legendárnímu dílu Alana Moora, nebo ji naopak [...]

The post Geoff Johns & Gary Frank – Hodiny posledního soudu #1 appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři

Joss Whedon – Astonishing X-Men #3: Rozervaní

Schefikův blog - 18. Říjen 2020 - 15:03

Legendární X-Meni jsou zpět! Ultimátní série Josse Whedona se po půl roce vrací na scénu, aby přinesla již třetí díl jedné z nejlepších X-Menovských ság. A rozhodně je na co se těšit. To všechno předtím byla jen taková malá rozcvička, teď už nastupujeme do finále! Věci, které byly připravovány a naznačovány v minulých dvou knihách, [...]

The post Joss Whedon – Astonishing X-Men #3: Rozervaní appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři

Tainted Grail: Pád Avalonu – desková hra

Schefikův blog - 17. Říjen 2020 - 17:06

Letos se nám čekání kvůli všudypřítomné pandemii maličko protáhlo, každopádně vlajková loď vydavatelství Albi pro letošní rok je zde! A vězte, že i po loňském masivním Gloomhavenu je opět na co se těšit. Albi zapátralo u našich polských sousedů a přináší nám veleúspěšnou deskovou hru od studia Awaken Realms Tainted Grail: Pád Avalonu, se kterou [...]

The post Tainted Grail: Pád Avalonu – desková hra appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři

Derib & Job – Yakari a králík Nanabozo

Schefikův blog - 16. Říjen 2020 - 17:14

Když se na jaře letošního roku vrátil na náš trh po dlouhých letech malý indián Yakari, jednalo se bezesporu o velmi příjemné překvapení. Nyní, takřka o půl roku později přichází nakladatelství Slovart s již čtvrtou komiksovou knihou s tímto hrdinou. Yakari a králík Nanabozo slibuje již tradičně další fantastické dobrodružství pro malé čtenáře. Stejně jako [...]

The post Derib & Job – Yakari a králík Nanabozo appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři

Sean Murphy – Batman: Bílý rytíř

Schefikův blog - 16. Říjen 2020 - 11:32

Spatřete svět, v němž byl nejslavnější zločinný klaun vyléčen ze svého šílenství. Svět, v němž povstal Bílý rytíř a spolu s ním i naděje na světlou budoucnost Gothamu. BATMAN: BÍLÝ RYTÍŘ je zde a spolu s ním i hvězdný scenárista a kreslíř Sean Murphy, jenž tímto komiksem odstartoval zbrusu novou komiksovou řadu pro dospělejší čtenáře [...]

The post Sean Murphy – Batman: Bílý rytíř appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři

#DP102: Immortal Hulk: The Threshing Places

Comics Blog - 15. Říjen 2020 - 19:17
Autorem recenze je Daniel Palička.

Scénář: Jeff Lemire Kresba: Mike Del Mundo 
Jak jsem kdysi dávno psal v mé starší recenzi na uzavřený one-shot "Immortal Hulk: Great Power" scénáristy Toma Taylora, v dubnu letošního roku jsme se měli dočkat dalšího hulkovského sešitu, který si měl tentokrát vzít na starost úspěšný scénárista Jeff Lemire. Situace ovšem vyústila docela nešťastně, protože celý svět zasáhlo nejmenované zvěrstvo z Číny, a tak se muselo vydání přesunout až na konec září. Pro mě to byla docela smutná zpráva, neboť jsem se neskutečně těšil na to, co můj velký oblíbenec udělá s postavou zeleného obra a jak se popasuje s příběhem, který by měl fungovat jako samostatná povídka. Byl jsem zpočátku zaskočený, když jsem se o posunutí data vydání dozvěděl, ovšem čas šel dál, a nakonec jsem se dočkal. Lemirův Hulk, přesněji řečeno příběh "Immortal Hulk: The Threshing Places", konečně vyšel, čehož jsem využil a okamžitě jsem si jej v den vydání stihl přečíst. Stojí podle mě za váš čas? To se dozvíte v následující recenzi.     

Jak asi pravděpodobně víte, já k Lemirovi coby jednomu z aktuálně nejpopulárnějších a nejžádanějších komiksových tvůrců mám velmi pozitivní vztah. Líbí se mi jeho práce s postavami, zamlouvají se mi témata, jež ve svých projektech zpracovává, a vyhovuje mi jeho osobní rukopis, který je z jeho děl cítit na každé druhé stránce. Jakmile jsem konečně měl možnost si přečíst "The Threshing Places", byl jsem plný očekávání. Nevěděl jsem, co  dostanu, ani co na mě vyskočí na stránkách plných hrůzy a děsu, protože od výtvarného talentu Del Munda se dá čekat opravdu cokoliv. Navíc, když je spisovatel etablovaný a jedná se o vašeho oblíbence, máte na všechno úplně jiný pohled. Jenže co se nestalo, dostal jsem se na poslední příběhovou stránku a nevěděl jsem, co si mám pořádně myslet. V mysli mi hned naběhla myšlenka "čekal jsem víc", a to zcela oprávněně.

Abych všechno uvedl na pravou míru, z hlediska námětu není sešit "Immortal Hulk: The Threshing Places" mizerný, právě naopak. Líbí se mi, jak se tvůrci vrací ke klasickému hulkovskému modelu, na který jsme byli dříve zvyklí, tedy že Hulk je v podstatě antihrdina, nikoliv čistokrevný superhrdina. Je to monstrum, jež touží po klidu a hledá si své místo ve světě. Jeho vztah k lidem je komplikovaný, a proto to s nimi nemá moc jednoduché, což se projevuje i na ději jako takovém. Ten je umírněnější, klidnější, místy dost zaměřený na osobní pocity a na interakce mezi jednotlivými postavami. Bruce Banner v něm musí pátrat po malé ztracené holčičce z farmy v Kansasu, která stále není k nalezení. Nebude to ovšem mít tak jednoduché, protože místní lidé vnímají Hulka jako běsnící zrůdu bez špetky slitování. Když se navíc v okolí pohybuje nový tajemný nepřítel, o němž se toho moc neví, je situace o to složitější. Tohle všechno zní na papíře opravdu krásně. Teď si však řekneme, jak to vypadá v praxi.

A nemohu začít nikým jiným než Hulkem samotným. Ten je na jednu stranu psán tak, aby nijak zásadně nevybočoval z mantinelů aktuální řady od Ewinga, a to až tak, že se zde pracuje s jedním prvkem, jenž byl výrazněji definován na stránkách hlavní vycházející série. Bohužel se ohledně něj nemohu výrazněji rozepsat, protože bych vyzrazoval zásadní část děje. Jak už jsem ovšem psal o odstavec výše, scénárista se zároveň snaží zeleného obra pojmout po svém a zobrazuje ho spíše jako antihrdinu, jehož vztah k lidem se nepopisuje jednoduše. Tato poloha, musím říct, Lemirovi sedla perfektně. Sám totiž s podobnými postavami má zkušenosti již z několika svých předešlých projektů, takže to pro něj nebyla žádná výzva. Nesmím však také opomenout lidské alter ego, tedy profesora Bruce Bannera, které též v příběhu hraje dost velkou roli, a to zejména na začátku celého komiksu. Bohužel, to už není tak zajímavé a nápadité jako jeho přerostlejší já, neboť v příběhu plní roli postavy, jež jen přemýšlí, uvažuje nad vším možným a rozpráví s ostatními vždy, když je to zrovna nutné. Přestože jsou vnitřní monology místy dost zajímavé, občas dokonce pěkně promyšlené, můj pohled na věc to nemění. A co se týče vedlejších postav, ty v ději fungují docela pěkně, přestože nikterak zásadně nevybočují.  

S one-shotem "Immortal Hulk: The Threshing Places" se však pojí i několik dalších faktorů. A tady se dostáváme k prvnímu problému, který se sešitem mám. Na jednu stranu se kreativní duo snaží, aby byl děj co nejvážnější, a aby nálada byla hutnější a o poznání serióznější. Ano, budování atmosféry vcelku funguje, ale sráží jej dolů jednak skoky z místa na místo, jež mi přišly strašně nepřirozené, někdy i strašně nepromyšlené, a druhak nudnější pasáže, během nichž neprobíhá nic jiného než obyčejný dialog dvou libovolných postav. A abych nezapomněl, finální souboj je bohužel dost krátký na to, aby mě dokázal jakkoliv zaujmout. Nevím, jak to máte například vy, každopádně všechny výtky vyplývají hlavně z limitace. Kdyby sešit měl o dvacet až třicet stran více, mohl by Lemire s dějovým rozuzlením, úvodní předehrou a postupnou dějovou gradací pracovat o poznání lépe, jelikož by měl mnohem větší prostor. 

Na závěr se ještě vyjádřím ke kresbě Mika Del Munda, která je ve zkratce naprosto úchvatná. Už dlouho zastávám názor, že Mundo patří mezi jedny z nejlepších kreslířů, jaké Marvel aktuálně má pod svými křídly, neboť jeho styl je dost detailní, ovšem mimo to z něj číší osobitost, což vždycky dokážu ocenit. I když se jedná o typický příklad kreslíře, jenž se snaží mít každičký panel propracovaný podobně jako mistr Alex Ross, nemůžete mu zapřít jeho hravost se zadaným materiálem. Ať už se podíváte na obálky nebo na stránky z vybraných řad, je na nich poznat, že si se vším dává záležet a dává do své práce ze sebe všechno, co to jenom jde. A pokud mi náhodou nevěříte, zkuste se podívat na vybrané ukázky. Svůj názor podle mě dost rychle přehodnotíte. 

Suma sumárum, "Immortal Hulk: The Threshing Places" není špatný one-shot. Podle mě se naopak jedná v rámci aktuální komiksové produkce o jeden z lepších uzavřených sešitů, které na trhu najdete. Nemohu se nicméně zbavit dojmu, že jsem přece jenom čekal o poznání více. V příběhu najdete nespočet pozitiv, o nichž jsem se již rozepsal výše, jenže kromě nich také řadu negativ, jež výsledný produkt kvalitativně sráží dost dolů. Ve výsledku tak dostanete nevyvážený kousek, u něhož si celou dobu říkáte, že by stačilo pár stránek navíc, aby byl děj vykonstruován a dořešen mnohem lépe. Kdybych měl Lemirovu práci srovnat s minule recenzovaným sešitem od Taylora, shrnul bych to následovně. Zatímco dnešní recenzovaný kousek je z objektivního hlediska lepší, protože svým pojetím může zaujmout mnohem širší spektrum lidí, u minulého jsem se bavil o poznání více.
Kategorie: Bloggeři

Small World of Warcraft – desková hra

Schefikův blog - 13. Říjen 2020 - 14:06

Legendární Warcraft se po letech vrací do světa deskovek, aby opět trhal prodejní rekordy. Tentokrát v tom však nebude sám. V Blizzardu se rozhodli spojit svět Azerothu s neméně známou deskoherní značkou Small World a výsledkem je vcelku nepřekvapivě Small World of Warcraft. Bude však toto spojení dvou známých značek stačit k úspěchu? Představovat legendární [...]

The post Small World of Warcraft – desková hra appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři

#DP101: Once & Future, Vol. 1: The King is Undead

Comics Blog - 13. Říjen 2020 - 4:21
Autorem recenze je Daniel Palička.

Scénář: Kieron Gillen Kresba: Dan Mora
Ceny Eisnera letos byly opravdu zajímavé. Jsem rád, že jsem se za těch několik měsíců mohl dostat ke komiksům od různých vydavatelství, které si zasloužily vaši pozornost a které podle mého názoru stály za zrecenzování. Celá "eisnerovská mánie" na Comics Blogu pro mě byla něco tak neskutečného a úžasného, že se to nedá ani popsat. Bohužel, něco musí skončit, a tak touto recenzí oficiálně ukončuji recenzování titulů, jež v letošním roce byly nominovány, abych se mohl posunout dál k těm, které si taktéž zaslouží pozornost. Abych vás trochu navnadil, očekávat určitě můžete něco málo ze stáje Marvelu, ovšem na konkurenční DC též dojde. Více prozatím neřeknu. Ovšem vraťme se k poslední eisnerovské recenzi, ve které se tentokrát podíváme na první knihu ze série "Once & Future", jež nese podtitul "The King is Undead". 

"Once & Future" je série vydávaná pod taktovkou vydavatelství BOOM! Studios, kterou jsem si chtěl už delší dobu přečíst. Samotný koncept se mi totiž velmi zamlouval, a navíc na postu scénáristy byl můj velký oblíbenec Kieron Gillen, jenž mě již několikrát dokázal přesvědčit o tom, že nejen superhrdinské řady, ale taktéž své vlastní autorské dokáže napsat nápaditě, neortodoxně a poutavě. První čísla mi však díky nedostatku času dlouhodobě unikala, a tak jsem se k samotnému projektu dostal teprve s vyhlášením letošních Eisnerů. V té chvíli jsem si řekl: "Hm, je to nominováno v kategorii Nejlepší nová série. Že bych si to konečně přečetl?" Nakonec jsem tak učinil a knížku, který obsahuje prvních šest sešitů, jsem během jednoho dne dočetl. Ale teď přichází ta nejdůležitější otázka. Stojí podle mě úvodní svazek za přečtení? 

Komiks pojednává o dvojici hrdinů - Bridgette McGuire, postarší lovkyni monster, a jejím synovi Duncanovi, pracujícím jako správce místního muzea - kteří se musí společně postavit zločinecké nacionalistické skupině, jejímž hlavním cílem je pomocí magického artefaktu probudit z mrtvých starodávnou bytost z artušovských legend, díky které by mohli úspěšně ovládnout celý svět a podmanit si jej. Nebudou to mít ovšem tak jednoduché, protože když se do něčeho vloží duo dobrodruhů, nedopadne to nikdy dobře. Navíc, jak se později ukáže, ne vždycky může oživený tvor s neuvěřitelnou mocí pomoci ku prospěchu věci, a tak se nám zápletka ještě více zkomplikuje.  

Pokud vám při popisu děje v hlavě ihned naskočil Indiana Jones, pak se vám ani nedivím. Když se totiž začtete, začnete si uvědomovat několik věcí. Jednak je tempo velmi rychlé a svižné. Autor se snaží všechno servírovat, co nejzběsileji to jde, takže už v prvním čísle se dočkáme hned několika zásadních zvratů. Střihy, respektive přechody mezi jednotlivými scénami, mají dynamiku na úrovni filmové produkce, přičemž postavy a jejich vlastnosti nám jsou průběžně prezentovány za pochodu pomocí jejich osobitého chování a reakcí v určitých situacích. Gillen se zkrátka nijak nezdržuje nepodstatnými zbytečnostmi a snaží se věnovat podstatným věcem, důležitým pro hlavní příběhovou linku, což rozhodně musím ocenit. A druhak se musím pozastavit nad titulní dvojicí, jejíž vztah je podobný rodinnému poutu mezi Indym a Henrym Jonesem z "Poslední křížové výpravy". Naštěstí však nejde jen o líné kopírování. Jak Duncan, tak Bridgette vás budou bavit a jejich vzájemné interakce vám určitě vykouzlí úsměv na tváři. Přestože nejde o nejlépe napsané postavy vůbec, dokážou si vás i tak získat.  

Všechno krásně doplňuje kresba Dana Mory, jehož hravý styl s jemnějšími linkami perfektně pasuje k atmosféře komiksu. Umí si pohrát jak s lidskými postavami, tak i s nadpřirozenými, přičemž zejména u druhé jmenované skupiny si mohl krásně vyhrát s designy. Když navíc dojde na brutálnější sekvence, kde stříká krev do všech stran a přijde čas na hromadné zabíjení, nepůsobí to lacině, ani přehnaně nuceně. Naopak to některé scény, přesněji řečeno jejich celkové vyznění, ještě povyšuje. Připočtěte si k tomu barvitý coloring Tamry Bonvillain a rázem je čtenář z výtvarné stránky doslova nadšený. 

Abych ovšem jenom nechválil, musím se pozastavit nad několika negativy. Jak jsem psal už výše, tempo je zběsilé, což je na jednu stranu dobře, jelikož komiks aspoň lépe odsýpá, na druhou stranu si myslím, že by občas neuškodilo, kdyby scénárista trochu zpomalil, protože člověk pak může důležité informace, jež jsou pro vyprávění důležité, vstřebat lépe. Snaha tady občas je, ale k dokonalosti to má ještě daleko. Co se týče záporáků, nejsou podle mě špatní, avšak u příštího dílu bych ocenil větší důraz na rozvinutí jejich osobností. Při čtení jsem je sice vnímal zcela bez problémů, nicméně po dočtení jsem si na ně dokázal sotva vzpomenout. Je to způsobeno hlavně tím, že jsou koncipováni strašně genericky. Přece jenom, vojáci zločinecké organizace a hrozba sahající až do pradávné mytologie není nic originálního. O záporácké motivaci už raději vůbec nepíšu. Na jednu stranu pro to mám pochopení, neboť k dobrodružným příběhům to již odjakživa patří, na druhou stranu bych byl příště rád, kdyby se tvůrci trochu zamysleli a zlosyny udělali propracovanější. Aspoň jejich designy nejsou k zahození, když už nic jiného.

"Once & Future, Vol. 1: The King is Undead" je příjemná odpočinková záležitost, která je vtipná, svižná a šíleně akční. Přestože první svazek není dokonalý a zároveň se ani nejedná o to nejlepší, co jsem v rámci letošních Eisnerů měl tu čest číst, stále bych mohl první knihu označit za nadprůměr v rámci aktuální komiksové produkce. V případě, že hledáte komiks, u kterého se budete hlavně bavit a nebudete nad ním moc přemýšlet, je tento kousek určený přímo pro vás. Do druhého dílu s velkou pravděpodobností půjdu, jelikož jsem dost zvědavý na to, jak si Gillen pohraje s osudy postav a jejich postupným vývojem, ovšem jestli se k sérii někdy v budoucnu vrátím, nadále zůstává otázkou. Zatím jsem někde na hranici a v hlavě se nedokážu pořádně rozhodnout. Tak uvidíme. Možná svůj názor ještě od základu přehodnotím.
Kategorie: Bloggeři

Jason Aaron – Punisher Max #4: Bez domova

Schefikův blog - 12. Říjen 2020 - 18:00

Frank Castle. Kdysi oddaný manžel, milující otec, a nelítostný mstitel, s nezaměnitelným poznávacím znamením na hrudi. Nyní starý zlomený muž, jemuž nic nezbylo a jenž konečně došel na konec své cesty. Avšak ještě než všechno skončí, musí se Punisher vypořádat s jedním posledním úkolem… Představovat českým čtenářům po čtyřech knihách Aaronova Punishera je pravděpodobně zcela [...]

The post Jason Aaron – Punisher Max #4: Bez domova appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři

T. Cadène & J. Falzon – Alt-life

Schefikův blog - 12. Říjen 2020 - 12:02

Ačkoliv komiks v současné době táhnou především mainstreamové tituly, nakladatelé naštěstí nezapomínají ani na intelektuálnější dílka. Jedním z nich je i novinka z nakladatelství Argo, která nám dává nahlédnout do pozoruhodné vize budoucnosti. Opusťte své pozemské bytí a ponořte se do virtuálního světa řízeného našimi touhami, světa bez bolesti a přirozených potřeb. Objevte kouzlo Alt-life… [...]

The post T. Cadène & J. Falzon – Alt-life appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři

#DP100: Snow, Glass, Apples

Comics Blog - 9. Říjen 2020 - 16:54
Autorem recenze je Daniel Palička.

Scénář: Neil Gaiman Kresba: Colleen Doran 
Nemohu ani popsat, jaký to pro mě byl pocit, když jsem následující recenzi mohl dopsat, protože jsem se díky tomu aspoň utvrdil v tom, že psaní jako takové mi předává hodně. Člověku to otevírá statisíce možností, kam se posunout, a při tom všem mu v jeho širé tvůrčí cestě vlastní svědomí říká, na co by se měl zaměřit, jakým směrem by se měl v rámci kreativního psaní vydat a jaký styl by měl primárně upřednostnit. Tyto faktory totiž v zásadě hrají velmi důležitou roli. Na jednu stranu se to, o čem tady celou dobu píšu, může zdát jen něco jako prázdná slova, ovšem opak je pravdou. Když na sobě totiž jedinec usilovně pracuje, může si splnit své velké sny a může dojít k velkým cílům. A co tím vším chci říct? Podívám-li se na svůj první číslovaný článek a porovnám jej s některým novějším, je na něm patrný veliký posun. Stovka je vskutku krásné číslo, to vám nebudu lhát, a dostat se k němu je něco neskutečného. Ve skutečnosti by to sice měla být sto jednička, protože první komiksový článek mi vyšel ještě dříve, ale to už je vedlejší. Abych oslavil tak překrásný milník, rozhodl jsem se v rámci "eisnerovské mánie" tentokrát zrecenzovat komiks od autora, jehož si obecně velmi vážím, a není jím nic jiného než "Snow, Glass, Apples". 

Uzavřený grafický román "Snow, Glass, Apples" je opravdu unikátní projekt. Na první pohled se může zdát, že jde pouze o další bezvýznamný autorský počin, jenž spadá pod fantasy žánr, ovšem opak je pravdou. Ve skutečnosti se totiž jedná o adaptaci jedné starší stejnojmenné povídky Neila Gaimana, kterou mistrný spisovatel napsal kdysi dávno v roce 1994. Mělo jít o dospělejší pojetí dnes již klasického příběhu o Sněhurce, které bylo jednak vážnější, druhak mnohem temnější než její pohádkový předchůdce. Není tedy divu, že komiks byl nominovaný v kategorii Nejlepší adaptace z jiného média, u které - buďme zcela upřímní - nebylo moc z čeho vybírat. Cenu tak nakonec úspěšně získal, nicméně teď přichází ta nejdůležitější otázka. Stojí podle mě následující kousek za váš čas? 

U mých recenzí obvykle začínám nejprve s hodnocením děje a s jeho klady i zápory. Teď nicméně udělám výjimku, neboť jako první začnu hodnotit výtvarnou stránku. Tu si na starost vzala zkušená kreslířka Colleen Doran, se kterou Gaiman v rámci své plodné komiksové kariéry již párkrát spolupracoval. Ta má velmi osobitý styl, jenž se v komiksech jen tak nevidí. Když budete listovat jednotlivými stránkami, začnete si uvědomovat jednu věc. Tohle rozhodně není typická kresba, neboť vyniká hned v několika směrech. Tím nejzásadnějším je rozvržení. Nevím, jak to vnímáte vy, každopádně já jsem si při čtení místy připadal jako v jedné velké galerii, a to až tak, že jsem se občas jednotlivými "obrazy" kochal. Abych pravdu řekl, komiks jako takový byl už od začátku koncipovaný tak, aby hned zapůsobil na čtenáře. Proto není příběh vyprávěn skrz klasické panely, nýbrž prostřednictvím větších a propracovanějších maleb, jež mi připomínaly do detailů propracované fresky, tapiserie a klasické středověké obrazy. To "Snow, Glass, Apples" šíleně napomáhá a zvedá jej o několik úrovní výše. 

Co se týče děje jako takového, Gaiman jej dokázal ukočírovat bravurně a s přehledem. Přece jenom, když adaptaci kratší povídky píše její původní autor, jenž má navíc v komiksové branži nemalé zkušenosti, a ještě ke všemu se jedná o ostříleného spisovatele, který je mezi fanoušky uznávaný, můžete mít jistotu v tom, že scénář rozhodně nedopadne špatně. To se mi nakonec potvrdilo! V příběhu máte postavy, jež jsou psané tak, aby nebyly jednotvárné a aby vás dokázaly něčím překvapit. Tísnivá, magická a poměrně hutná atmosféra fantasticky promyšleného fiktivního světa tomu perfektně dopomáhá, a tak čtenář nedostane naservírovaný komiks, kde má jasně řečeno, kudy se bude směřovat od začátku až do samotného konce, nýbrž přesný opak. Je to jenom ku prospěchu věci, protože díky tomu je "Snow, Glass, Apples" uvěřitelnější a čtivější. Co mi občas vadilo, byla přehnaně dlouhá vyprávěcí okénka, kde bylo občas až moc textu, nicméně v tomto případě to dokážu pochopit. Navíc to nikterak neuškodilo na celkové kvalitě díla. 

Kromě výše zmíněného musím vypíchnout ještě jednu věc. Dospělé pasáže fungují bezchybně. Scénárista si může dovolit více, protože není jakkoliv limitován věkovým omezením, takže v komiksu se kromě násilí dočkáte také několika intimních scén. V ději fungují, nijak zásadně nenarušují vyprávění a působí přirozeně. I tak se však v komiksu najde pár nudnějších částí, na něž dojde přibližně ke konci, ovšem není jich naštěstí příliš mnoho. A abych nezapomněl, musím ještě vychválit designy, a to nejen postav, ale i celkového prostředí. Všechno podle mě vypadá naprosto úchvatně. Navíc, tím, že je všechno do detailů propracované, různé reálie a lidské obličeje nepůsobí naprosto obyčejným dojmem, za což si tvůrci rozhodně zaslouží uznání.             

Po dočtení musím konstatovat, že "Snow, Glass, Apples" bych mohl zařadit mezi jeden z nejlepších kousků, jaký jsem měl tu čest v rámci letošních Eisnerů přečíst. Mezi tvůrčím duem proběhla dokonalá symbióza, a zatímco Gaiman rozehrává zápletku, která je vskutku promyšlená, Darrenová se snaží umělecky vyřádit na každé stránce. Byl jsem až překvapený, jak nápaditě se dá se sněhurkovským námětem pracovat a jak scénárista může hravě experimentovat, když má kompletně volnou ruku. Tohle je zkrátka kousek, jenž se jen tak nevidí, a já jej mohu vřele doporučit každému fanouškovi fantasy, který si potrpí na dospělejší, temnější a výborně napsané příběhy. Dávám tím pádem oba dva palce nahoru! A abych nezapomněl, mám pro vás ještě jednu zajímavost. Kdo by si chtěl přečíst původní povídku, z níž Gaiman vycházel, nechť přejde na následující odkaz, kde je příběh volně dostupný k přečtení v angličtině.
Kategorie: Bloggeři

Chip Zdarsky – Peter Parker: Spectacular Spider-Man – Návrat do minulosti

Schefikův blog - 8. Říjen 2020 - 14:03

Přátelský soused Spider-Man je zpět. Společně s Chipem Zdarskym přichází již s třetí knihou své série Petr Parker: Spectacular Spider-Man. A jak už samotný název aktuální novinky z Nakladatelství CREW napovídá, nastal ten správný čas aby se Spider-Man, jeho “sestra?” Teresa a J. Jonah Jameson začali chystat na Návrat do minulosti… V předchozí knize, která [...]

The post Chip Zdarsky – Peter Parker: Spectacular Spider-Man – Návrat do minulosti appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři

A. Martin & J. Hewlett – Tankerka #1

Schefikův blog - 7. Říjen 2020 - 18:04

Ačkoliv se náš komiksový trh v posledních letech hodně rozrostl, stále se najde pár zásadních komiksů, které u nás zatím nevyšly. Jedním z nich je i legendární ujetá Tank Girl autorského dua Alan Martin a Jamie Hewlett. A právě na ní se rozhodlo zaměřit nakladatelství Dokořán, které spojilo své síly s Argem, aby nám společnými [...]

The post A. Martin & J. Hewlett – Tankerka #1 appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři

#DP99: Ghost Tree

Comics Blog - 7. Říjen 2020 - 14:57
Autorem recenze je Daniel Palička.

Scénář: Bobby Curnow Kresba: Simon Gane 
Po minule recenzovaném kousku "Little Bird" se v dnešní recenzi podíváme na další komiks, který bych v rámci "eisnerovské mánie" mohl označit za velké překvapení. Tentokrát opět půjde o minisérii, jež ovšem nevyšla u Image, nýbrž u konkurenčního vydavatelství IDW. To můžete znát hlavně díky řadám modernizujícím dnes již klasické značky, ať už jde o "Želvy nindža", "Transformers" nebo jiné. Kromě nich však vydává i řadu autorských počinů. Právě na jeden z nich, konkrétně na uzavřený příběh jménem "Ghost Tree", se dnes podrobně podíváme. Tak na co čekat? Můžeme se na to rovnou vrhnout! 

U limitované řady "Ghost Tree" se mi stalo něco podobného jako u minule recenzované minisérie "Little Bird". Prapůvodně jsem se k následujícímu komiksu vůbec nechtěl dostat, protože mě zkrátka nelákal. Na druhou stranu musím přiznat, že tady mě aspoň zaujala obálka a stylizace. I přesto jsem však neměl motivaci si tento kousek přečíst. Neměl jsem prostě dostatečný důvod se na čtení něčeho takového vrhnout. Pak ovšem přišly letošní ceny Eisnera a já všechno musel od základů přehodnotit. K minisérii, kterou scénárista Bobby Curnow (pro mě absolutně neznámé jméno) vytvořil s kreslířem Simonem Ganem, jsem se nakonec úspěšně dostal a přečetl jsem ji až do samotného konce. Po dočtení musím konstatovat, že "Ghost Tree" patří mezi jedny z nejzajímavějších počinů, jež jsem měl tu čest číst v rámci "eisnerovské mánie", a to z důvodů, o kterých se v následujících několika odstavcích podrobně rozepíšu.

Začnu dějem, který je sám o sobě vskutku pozoruhodný. Sledujeme dospělého muže s jeho manželkou a dítětem, který žije vcelku obyčejný život. Se svým vztahem je poslední dobou velmi nespokojený, a tak - aby našel svůj vnitřní klid - se vypraví zpátky do své rodné krajiny, přesněji do Japonska. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se v této lokalitě nenacházel strom duchů, což je místo, kam jsou přemístěny duše dávno zemřelých lidí, jež zde následně přebývají a žijí v jednom velkém společenství. Zde potká svého dávno zesnulého dědečka, na kterého se obrátí, protože vážně neví, co má dělat. A tak se nám začíná pěkně rozehrávat neobyčejný příběh pojednávající o lidské smrti, údělu člověka, vzpomínání na nešťastné vzpomínky z naší minulosti a smyslu lidského bytí.

Minisérie "Ghost Tree" vyniká hned v několika ohledech. Prvním z nich je příběh, jenž jsem detailně popsal o odstavec výš. Nejenom, že jeho zpracování je na vysoké úrovni, protože scénárista si dává záležet s každičkým detailem a postavou, která se v komiksu objeví, ale taktéž se snaží, aby zvraty, vztahy mezi jednotlivými aktéry a všelijaké dějové linky byly dostatečně uvěřitelné. Curnow chtěl všechny zmíněné prvky pojmout mnohem lidštěji a přirozeněji, díky čemuž komiks vyniká o poznání lépe. Ke každé postavě si proto vytvoříte silný vztah, jelikož autor klade důraz na jejich postupný vývoj a na emocionálně silné interakce, jež vás občas dokážou dost zasáhnout. A možná také proto si budete každého z hrdinů pamatovat, neboť nejde jenom o archetypální postavy bez špetky esenciálnosti a rozmanitosti, nýbrž o propracované lidské osobnosti, se kterými se dokážete dokonale ztotožnit. Nejde totiž o nadpřirozené bytosti, všemocné bohy, ani o postavy oplývající magickým darem. Jde zkrátka o normální lidi, kteří to v životě nemají vždycky jednoduché. A když už se přece jenom pracuje s něčím supernaturálním - většinou jde o duchy - nepůsobí to nuceně, ani přehnaně kýčovitě. Je to naopak velmi přirozené a osobité.

Druhým faktorem, kvůli kterému je minisérie tak výjimečná, je kresba. Simon Gane ve zkratce odvádí naprosto úžasnou práci. Když k tomu připočítáme coloring, jenž každou stránku povyšuje o několik úrovní výše, dostaneme zajímavý svébytný styl, na němž je znát, že kreslíř si dává s jednotlivými stránkami opravdu záležet. Prostředí je sice jednodušší a ne moc propracované, nicméně i přesto z něj dýchá pravá japonská atmosféra. Kdykoliv se na scéně objeví duch, perfektně to na vás zapůsobí. Cítíte vnitřní znepokojení a máte pocit, jako kdybyste se zrovna nacházeli na daném místě. Všechno navíc krásně doplňují barvičky, jež na jednu stranu nejsou tak výrazné, díky tomu lépe vyniká tajemná a mysteriózní atmosféra, na druhou stranu ve vás dokážou vyvolat silnou dávku emocí. V tomto směru jsem tedy taktéž naprosto spokojený a nemohu nic zásadního vytknout.  

Co se týče posledního aspektu, tím není nic jiného než styl vyprávění. Komiks nesází na překombinovaný akční děj. Scénárista se namísto vytváření obrovského spektáklu snaží usilovně pracovat s pomalejším tempem, aby nejen z postav, ale také z mytologie dokázal vykřesat co nejvíce. A daří se mu to s přehledem! Ačkoliv je hlavní dějová linie pomalá a vyžaduje vaši velkou čtenářskou koncentraci a vnímání detailů v dialozích, tvůrcům se daří neustále čtenáře překvapovat, ať už tím, že před něj hází nečekané zvraty, nebo tím, že jednotlivé hrdiny předkládá do situací, v nichž to vážně nemají moc jednoduché. Všechno krásně podtrhuje překvapivý konec, jenž v rámci autorských komiksových projektů funguje na jedničku, ba dokonce s přehledem překonává mnohé stereotypní superhrdinské řady z moderního mainstreamu, jež jsou vyprávěné podle stejné, neustále se opakující se šablony. V tomto směru je minisérie Bobbyho Curnowa vážně unikátní.                                      

"Ghost Tree" si podle mě cenu Eisnera zasloužil zcela oprávněně, jak vám asi došlo z odstavců výše. Na komiksovém trhu jde o záležitost, jež by s přehledem fungovala i v psané podobě, a jde o jeden z nejzajímavějších počinů, jaké jsem v rámci "eisnerovské mánie" mohl číst. Originální námět doplňují lidské, přirozeně napsané postavy, jejímž emocím, pohnutkám, vnitřním myšlenkám a rozhodováním v nelehkých situacích plně věříte. Nejde o hrdiny, na které byste po dočtení zcela zapomněli, to si jen tak nemyslete. Když k tomu přičteme jako bonus parádní stylizaci, osobitou kresbu a originalitu, která z projektu jako takového doslova hýří, dostaneme výtvor, za který se vydavatelství IDW rozhodně nemusí stydět. Pokud hledáte vážný, místy až smutný, kvalitní a kompletně uzavřený počin, je "Ghost Tree" určený přímo pro vás. V případě, že jsem vás touto recenzí nalákal a chtěli byste se v blízké době pustit do čtení, upozorním vás předem na jednu zásadní věc. Až se dostanete na samotný závěr, uvědomíte si, jak je lidské bytí vážně složité. A to doslova! 
Kategorie: Bloggeři

Maškarní bál – desková hra

Schefikův blog - 7. Říjen 2020 - 13:16

Poštovní holubi roznášejí po celé pohádkové říši pozvánky na maškarní bál, který pořádá Zvíře na svém hradě. I vy jste jedním ze šťastných pozvaných. Jakmile však nastane napjatě očekávaný večer a vy projdete začarovanou hradní branou, náhle se proměníte v jiného přítomného hosta. Zdá se, že Zvíře na dnešní večer plánuje nezapomenutelnou hru převleků a [...]

The post Maškarní bál – desková hra appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři

Svetozár Olovrant – Juraj Jánošík® a parní templ

Schefikův blog - 3. Říjen 2020 - 10:26

Už je tomu více než rok, co se mezi nás na svém parním kempelenu přiřítil Juraj Jánošík, aby se pustil do boje proti Dračímu řádu. Tohohle nezdolného zbojníka však nezastaví ani zrádný Covid-19, a tak je parokokový hrdina zpět i se svou valaškou. Tentokrát se bude muset vydat napříč celou Evropou, aby se podíval na [...]

The post Svetozár Olovrant – Juraj Jánošík® a parní templ appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři

Dan Slott – Tony Stark: Iron Man #1

Schefikův blog - 2. Říjen 2020 - 11:39

Iron Man. Postava, která v podstatě nastartovala filmové Marvel univerzum, patří po právu k nejoblíbenějším komiksovým hrdinům současnosti. A i když nás  Tony Stark v rámci MCU již opustil, v komiksech žije dál. I díky tomu se můžeme pustit do jeho vlastní komiksové série, kterou si pro nás připravilo Nakladatelství CREW. Dámy a pánové, Tony [...]

The post Dan Slott – Tony Stark: Iron Man #1 appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři

Coatl – desková hra

Schefikův blog - 29. Září 2020 - 12:05

S abstraktními hrami se nám v poslední době doslova roztrhl pytel. A jak se zdá, na tomto trendu se zatím nic měnit nebude. Po nedávno představené Nova Luně a Mandale přichází na scénu i zástupce od společnosti Blackfire. Rodinná hra plná aztéckých opeřených hadů – COATL. Už jsou tomu více než dva roky, co na [...]

The post Coatl – desková hra appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři
Přihlásit se k odběru sarden.cz agregátor - Bloggeři