Jeff VanderMeer: Finch

Děti noci - 11. Srpen 2020 - 8:05
U fantastických žánrů se mnohdy stává, že se autor až příliš nechá strhnout fantazií a prostředí, kde se příběh odehrává, je zkrátka příliš umělé. Jeff VanderMeer v románu Finch nabídne zcela nerealistický svět, který přesto působí naprosto věrohodně, ačkoliv je bizarnější, než si dovede většina čtenářů vůbec představit. Příběh pojednává o detektivu Johnu Finchovi, který dostane velice citlivý případ. V jednom domě je nalezena mrtvola člověka, s ním i půlka mrtvoly Šedivce. Šedivci jsou vládnoucí rasa tvorů, kteří přišli z podzemí. Případ je velmi zvláštní, protože se zdá, že oba na místo, kde byla jejich těla nalezena, dopadli odněkud z velké výšky, což se jeví jako neproveditelný nesmysl. Finch se však postupně dostane k informacím, které budou zásadnější, než by se zdálo. Půjde o přežití celého města. Finch je ve své podstatě detektivka. Svou atmosférou a charakterem postav se může řadit k temnému noiru. Svět, ve kterém se příběh odehrává, je ale fantastický. A to nečekaným způsobem. Šedivci přišli z podzemí a jsou propojeni s houbami. Městem tak prorůstají obří houby a jejich výtrusy se dostanou takřka všude. Město požírají jak mor. Hrůzný na tom je fakt, že lidi, kteří chtějí se Šedivci spolupracovat, se nechávají houbami „nakazit“ a nevratně se tak mění. VanderMeerův svět je plný všemožných nápadů...

Říše: druhá světová válka skončila vítězstvím nacistického Německa, Rusko se vrátilo do středověku a blíží se třetí světová válka s USA

Fantasymag.cz - 10. Srpen 2020 - 14:15
Napadlo vás někdy, jak by vypadaly dějiny 20. století, kdyby nacistické Německo vyhrálo válku? Český autor Roman Bureš si tuhle otázku položil ve své novince s názvem Říše. Ve dvou rozsáhlých novelách v ní představuje vlastní vizi alternativní historie, která čtenáře zavede nejen do střední Evropy, ale i daleko na východ… Nejdřív Hitler dobyl Evropu. […]

#DP88: Something is Killing the Children, Volume One

Comics Blog - 10. Srpen 2020 - 12:31
Autorem recenze je Daniel Palička.
Scénář: James Tynion IV Kresba: Werther Dell'Edera
"Something is Killing the Children" byla jednou z řad, která usilovala o cenu Eisnera v kategorii Nejlepší nová série. Ačkoliv ocenění nakonec nedostala, nesmíme jen tak opomenout, že už samotné zařazení mezi nominované je samo o sobě velký úspěch. Každopádně si odpovězme na základní otázku. Stojí tato série za to, přestože Eisnera neobdržela, anebo je to řada, která byla nominována jen tak do počtu? Na tuto otázku si odpovíme v následující recenzi. 
Nejprve si však projekt trochu představíme. "Something is Killing the Children" má na svědomí oblíbený scénárista James Tynion IV, známý hlavně coby autor česky vycházející řady "Detective Comics" z Rebirthu. Jeho autorský projekt vychází pod taktovkou BOOM! Studios, které je trochu podobné konkurenčnímu Image, ovšem patrné rozdíly zde jsou. Ačkoliv se obě dvě vydavatelství zaměřují na své autorské série, BOOM! se od Image jednak liší tím, že se snaží bilancovat mezi dospělejšími kousky a komiksy cílenými na mladší publikum, a druhak tím, že se na rozdíl od svého konkurenta nebojí vydávat licencované řady podle známých značek, ať už jde o "Power Rangers", "Adventure Time" nebo "Big Trouble in Little China". Co se týče již zmiňované série, tak ta patří do kategorie dospělejších titulů a mezi fanoušky je aktuálně docela oblíbená.
Děj pojednává o americkém městečku Archer's Peak, kde najednou začnou ze záhadných důvodů mizet děti. Hlavním hrdinou je nevinný introvertní chlapec jménem James, který nastálou situaci prožívá velmi těžce. Vzhledem k tomu, že není na něco takového zvyklý, je emocionálně vypjatý a nechce, aby se s ním o něčem takovém někdo bavil. Jako by to už tak nestačilo, musí se ještě ke všemu vypořádat s otravnými spolužáky ze školy a řešit své osobní problémy. Všechno se změní ve chvíli, kdy potká starší blondýnku, která se nebojí zabíjet a která pro svou ochranu využívá trochu drsnější metody. Ta si s ním promluví a James se jí svěří s tím, co se mu jedné kruté noci stalo. Nebudu prozrazovat, o co přesně šlo, každopádně to úzce souvisí s názvem samotné série. 
Některé detaily jsem samozřejmě vynechal, abych nic zásadního nevyzradil, nicméně vše podstatné již víte. A já hned na úvod musím říct, že zápletka není špatná. Už od prvních stránek začíná scénárista rozplétat síť záhad a čtenáře uvádí do situace, kdy neví, co má v dalších částech očekávat. První moment, kdy ne všichni zůstanou naživu, vás opravdu překvapí, a dokonce bych si dovolil tuto pasáž označit za jednu z nejděsivějších v první knize. Od tohoto momentu pak pokračujeme dál. Začínají se nám pěkně představovat postavy, prohlubovat jejich osobnosti a začínáme zjišťovat více a více detailů. V tomto ohledu všechno funguje krásně, jelikož čtenář chce vědět, kam to všechno nakonec dospěje, a je silně motivovaný číst dál. 
Všechno je navíc o stupeň lepší díky dvěma hlavním postavám. James si u mě dokázal získat sympatie. Byl napsaný výborně, přičemž v některých pasážích mi ho bylo hodně líto. A ať si každý říká, co chce, já jsem v něm viděl samotného autora, akorát převedeného do role mladšího chlapce. Podobnostmi mezi oběma tam jsou, ať už jde o stejné jméno, brýle nebo účes, takže bych se ani nedivil, kdyby to byl autorův záměr. Za mě jde o prvek, který se rozhodně nevidí moc často, a myšlenka, že autor měl osamělejší, ne-li smutnější dětství, mi v hlavě zní doteď. A co se týče Jamesovy ženské společnice, ta byla úžasná ve všech směrech! Užíval jsem si každou její scénu, v níž byla, a jedná se podle mě o nejlepší postavu celého komiksu. V porovnání s některými vedlejšími, jež v ději byly spíše do počtu, jsem s ní naprosto spokojený. 
Pokud bych měl něco říct k tempu vyprávění, je hodně pomalé. V tomto případě to dává docela smysl, neboť Tynion vsází na postupné budování světa a neřekne všechno okamžitě. Pár es si prostě musí nechat do zásoby, to se ví! Nicméně i tak jsem se nemohl zbavit dojmu, jako kdyby sám autor některé dějové linky natahoval schválně. Na jednu stranu chápu takový tah, chce budovat atmosféru a trochu vystavět příběh, ale místy by si to mohl odpustit. Některé pasáže jsou zkrátka o něco delší, než by měly být, a zkrácení by jim vůbec neuškodilo.  
S kresbou jsem vůbec neměl problém, byť uznávám, ne každému může sednout. Werther Dell'Edera má totiž hodně specifický styl s jemnějšími linkami, jenž vás ihned trkne do očí. Mně osobně hodně vyhovoval. Panelování bylo - aspoň pro mě - dostatečně přehledné, a to i navzdory tomu, že některých panelů bylo na stránce opravdu nadmíru, přičemž coloring krásně doplňoval jednotlivé sekvence. Zatímco scény ve dne jsou světlejší a detailnější, ty ve tmě jsou opravdu ponuré a strašidelné. Když navíc dojde na nějakou brutalitu, vypadá to opravdu bravurně. Sám bych jenom ještě poznamenal, že s hororovou atmosférou a napětím kreativní tým pracuje výborně.  
První kniha z řady "Something is Killing the Children" pro mě byla velmi příjemným zážitkem. Hlavní postavy mě bavily, i když vedlejší rozhodně mohly být lépe rozvinuté, atmosféra byla úžasná a kresba byla pěkná, přestože nejde o typický styl, jaký vídáme často. Když to vezmu kolem a kolem, ani mi moc nevadilo pomalé tempo, poněvadž u úvodního svazku je to ještě docela opodstatnitelné. Spíše mě mírně zamrzel konec, jenž rozhodně mohl být o něco lepší, ovšem to je jenom drobný detail. Jinak jsem zatím s prvními pěti sešity spokojený a rozhodně budu vřele pokračovat dál.
Kategorie: Bloggeři

Soutěž o Emmu, fauna a zapomenutou knihu

Děti noci - 10. Srpen 2020 - 8:05
Tento týden s námi můžete soutěžit o novinku z nakladatelství Fragment, fantasy Emma, faun a zapomenutá kniha. Pokud nám zašlete správné odpovědi na soutěžní otázky, kniha může být třeba právě vaše. Anotace: Když Emma při úklidu knihovny narazí na omšelý zápisník s potrhanými rohy, má za to, že objevila starou školní kroniku. Ukáže se však, že tahle kniha funguje právě naopak: Vše, co se do ní zapíše, se stane skutečností. Emma si umane, že svůj život i životy ostatních studentů internátní školy na zámku Stolzenburg s pomocí magické knihy trochu vylepší. Brzy však zjistí, že ne všechno se odehraje tak, jak si představovala… Vzrušující fantasy román plný překvapivých zvratů, vzdávající hold románům Jane Austenové.   Soutěžní otázky: 1) Která kniha autorky Mechthild Gläserové vyšla ve Fragmentu vloni? 2) Z které země autorka pochází?   Odpovědi na soutěžní otázky posílejte do 16. 8. 2020 na e-mail soutez@deti-noci.cz, do předmětu napište „soutěž Emma“ a nezapomeňte uvést své jméno a adresu, kam vám knihu v případě výhry máme zaslat. Omlouváme se, ale z důvodu výše poštovného do zahraničí rozesíláme knihy jen na území České republiky. Ze správných odpovědí bude vylosován jeden výherce.

Julie & Shawna Benson – Birds of Prey (Rebirth) #2: Zdrojový kód

Schefikův blog - 9. Srpen 2020 - 12:39

Filmová týmovka Birds of Prey sice pomalu, ale jistě upadá do zapomnění dějin, stejnojmenného komiksu se to však naštěstí netýká. Nakladatelství CREW navíc přichází s již druhým dílem série, která nám blíže představuje trojici neohrožených hrdinek, které se jen tak ničeho nezaleknou. Birds of Prey jsou zpět a jsou na stopě tajemství Zdrojového kódu… Ačkoliv [...]

The post Julie & Shawna Benson – Birds of Prey (Rebirth) #2: Zdrojový kód appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři

Nové knihy za červenec 2020

Děti noci - 9. Srpen 2020 - 8:05
Které nové knihy z žánru sci-fi a fantasy doputovaly na knižní pulty v červenci? Polovina je nakonec jiná, než jsem před měsícem avizovala, tak koukněme na to. Martin Sládek: Časovládci – Skryté ostří Jorgen je jedním z mála lidí, kteří ví, jak překračovat hranice času. Zaneprázdněný hledáním ztracené přítelkyně Maeve, zapíjením antidepresiv alkoholem a postupujícím šílenstvím přijímá anonymní zakázku, která bude mít fatální dopad nejen na jeho vlastní osud. Albert Everett má poslední šanci zahájit guerillovou válku a přizpůsobit si budoucnost světa vlastním záměrům. Task Force Aion má poslední šanci stvrdit svá předchozí vítězství a zajistit přirozený vývoj dějin. Major Kanedy nevnímá žádnou šanci jako poslední a při každé z nich je odhodlán obětovat vše. Válka potichu nabírá na obrátkách, bojištěm jsou všechny epochy napříč časem a lidskost zdaleka není její jedinou obětí. Oči kyborgů pod středověkým sluncem jsou ale všechno, jen ne lidské, a oběti – ty jsou jen statistickým údajem… Vydal: Mystery Press, 2020 Vazba: brožovaná 512 stran / 299 Kč Ukázka Leonard Medek: Taranitový triptych Když Robert Falcon Scott v roce 1902 objevil na jižním pólu nové palivo, svět se změnil. Výkonné taranitové kotle umožnily stavět stroje, jaké tu zatím nebyly – pouze však tomu, kdo má...

Šedí bastardi aneb Osedlej si své prase

Fantasy Planet - 9. Srpen 2020 - 6:37

Ano, děj Šedých bastardů se motá kolem poloorků. Hned na počátku na čtenáře Jonathan French vytasí parádní akční scénu, která jasně ukáže, co na čtenáře ve zbytku knihy čeká. A velmi rychle pochopíte, že mladší čtenáři by se od poloorčích rejdů měli držet raději dále.

Začínáme – pěkně zvostra!

Vše totiž začíná pěkně zostra – v bordelu (hampejzu, veřejném domě či jak je libo). Poloorkové jsou totiž nejen ostrahou tohoto populárního zařízení, ale zároveň i stálými hosty, kteří dokáží přítomným lidským dámám spolehlivě vyplnit každou volnou.. chvíli. Zde dojde na střet s patrolou lidských vojáků, který skončí smrtí jednoho z lidí. I když si začal, kouká z toho pořádný problém. Poloorkové se totiž rozhodně nehodlají krotit a jejich síla a temperament násobně předčí jejich vyjednávací schopnosti. A do toho všeho se v plné „kráse“ představí i jediná poloorčice…

Už od prvních replik pochopíte, že poloorkové jsou živočišní, s ničím si příliš nelámou hlavu, disponují pořádnou silou a milují vzájemné popichování. Šedí bastardi oplývají nespisovným a nádherně barvitým výrazivem, nahotou (byť poloorkskou), sexuálními narážkami; od prvních chvil se rozjedou vpřed a čtenář si jen může přát, aby tahle jízda okořeněná slušnou dávkou akce vydržela co nejdéle.

Tohle přání však zůstane nevyslyšeno. Vzhledem k tomu, že má kniha být prvním dílem rozsáhlejšího cyklu, přichází na řadu nutné vysvětlování a uvádění do reálií, čímž se tempo pochopitelně přibrzdí. To ovšem neznamená, že Frenchovo dílo nemá po pár stranách najednou co nabídnout. Ba naopak.

Seznámíte se stručnou historií kterak poloorkové k Souzeným zemím přišli, podíváte se do minulosti, kdy byly pouhými otroky a zemi zmítala krutá válka, a především se dozvíte o tom, kterak to mezi našinci chodí a funguje. Šedí bastardi jsou totiž pouze jedním z několika takzvaných kopyt – devíti jezdců na divočácích střežících křehký mír mezi lidmi a orky. Spoustu věcí se dozvídáte jen v hrubých rysech, takže tomu podstatnému, co výrazně ovlivní budoucí dění vlastně ani nebudete příliš věnovat pozornost, protože autor to nijak nezdůrazňuje. A ono je to vlastně dobře, protože dopředu nebudete připraveni na to, co vás čeká.

Kamínek, který strhnul lavinu

Jak již bylo řečeno, smrtí kavaleristy v potyčce u nevěstince si kopyto Šedých bastardů zadělá na pořádný průšvih. A další předzvěstí pořádného průšvihu je poloorčí čaroděj, který se bez pozvání objeví v osadě a vetře se do přízně velitele Šedých bastardů, Jílmistra. Tenhle starý, zjizvený a bitvami zocelený tvor přijme přítomnost čaroděje až moc snadno. A pak už to jde ráz na ráz.

Ústřední postavou celého příběhu je Šakal, jeden z mladších jezdců. Ten je již delší dobu nespokojen s Jílmistrovým vedením kopyta, a když se navíc vrátí kůň zabitého kavaleristy, o jehož zmizení se měl Jílmistr postarat, přidá se do hry navíc lidská posádka toužící po pomstě. Okolnosti spějí k tomu, aby Šakal se svými podporovateli proti Jílmistrovi vystoupil a ukázal, kdo je tady šéf, jenže přání je jedna věc a realita dočista jiná.

French servíruje nadmíru zábavný a umně sepsaný příběh. Objevování světa ve volnějších pasážích je plné drobností, které čtenáře upoutají, a děj sám budí dojem, že se v podstatě neustále něco děje. Akce je svižná, dialogy „správně“ vulgární, humorné a uvěřitelné – a děj sám i přes zdánlivou jednoduchost přinese spoustu překvapení. To, že French mává jasnými fakty před nosem, vůbec nic neznamená, takže rozhodně není dobré dělat rychlé závěry.

Kromě poloorků se setkáte i s čistokrevnou orkskou cháskou, krvežíznivými kentaury, půlčíky a magickými démony. Zkrátka, svět je živý a přežít v něm je složité. Nepřátelé jsou zarytí a přátelé věrní až za hrob, ženy krásné (a mnohdy povolné), elfky tajemné… A dost, ještě bych vyzradil něco, co nechci.

Líbivá slupka

Na první pohled jsou Šedí bastardi plní všemožných „wow momentů“, překvapení a originálních prvků. Pokud se ovšem zamyslíte a dáte si trochu odstup (což rozhodně nedoporučuju, protože tuhle knihu v pohodě slupnete bez zastávky a náramně si ji užijete, já to dělám jen kvůli recenzi), zjistíte, že to, co knihu táhne, je především právě onen pádící děj a akce. Pokud berete Šedé bastardy jako zábavnou oddechovku pro dospělé, těžko jste si mohli vybrat lépe.

Při bližším zkoumání ovšem zjistíte, že překlopit „běžnou“ fantasy do poloorčích reálií není zase takový kumšt, že to, že orkové a půlorkové jezdí na prasatech je v podstatě známý fakt, který se jen příliš neobjevuje a není tím pádem tolik profláklý, že velké finále je ve své podstatě dost komorní a příběh má i své slabší pasáže….

Ale to vám rozhodně nezkazí skvělý pocit, který si ze Šedých bastardů odnesete. Tahle literární divočina je totiž živá, zábavná a strhující; a na přemýšlení opravdu dojde až chvíli po dočtení. Ono totiž okouzlení poloorky na prasatech také potřebuje chvíli na to, aby vyprchalo, víme?

Jonathan French: Šedí bastardi

Vydal: Host, 2019

Překlad: Hana Vrábelová

Počet stran: 461

Cena: 389 Kč

Anthony Ryan – Říše popela

Schefikův blog - 8. Srpen 2020 - 8:58

Když se v roce 2014 poprvé českým čtenářům představil Anthony Ryan se svým nadějným debutem Píseň krve, zapůsobil jako blesk z čistého nebe. Nyní, o šest let později přichází čas zakončit příběh epické fantasy trilogie Draconis Memoria. Vydejme se naposled do světa, jenž potěší příznivce draků, “magie”, ale i steampunkových technologií. Říše popela již čeká… [...]

The post Anthony Ryan – Říše popela appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři

Hugh Howey: Písek

Děti noci - 8. Srpen 2020 - 8:05
Ztracený otec. Opuštěná rodina. Zapomenutý svět. Vítejte v Písku, dalším apokalyptickém thrilleru Hugha Howeyho, autora fenomenální bestsellerové trilogie Silo, Turnus a Prach. ANOTACE: Ztracený otec. Opuštěná rodina. Zapomenutý svět. Vítejte v Písku. Než se do něj vnoříte, pořádně se nadechněte – může to být naposledy. Starý svět byl zasypán. Nový teď existuje jen na vršcích pohyblivých dun. V zemi skučícího větru a pekelného, všudypřítomného písku se čtveřice sourozenců pokouší dát znovu dohromady svou rodinu. Jejich otec pracoval jako písečný potápěč, jeden z těch, kdo z hlubin pouště přináší pozůstatky starého světa, které lidem pomáhají přežít. Ale otec zmizel. A svět, ve kterém své děti zanechal, nejspíš brzy zmizí taky…   O AUTOROVI: Hugh Howey (* 1975) Po osmi letech práce kapitána jachty na východním pobřeží Spojených států se Hugh Howey přestěhoval do hor Severní Karolíny, aby tam uskutečnil svůj dětský sen: vydělávat si na živobytí psaním. Zanedlouho přijal práci v knihkupectví a psal každý den. Dnes žije na Floridě, zakoupil katamarán a chystá se na něm obeplout svět. Silo (Wool), původně rozsáhlejší povídka, bylo poprvé uveřejněno v létě 2011 na internetovém obchodu Amazon v rámci systému Kindle Direct Publishing, který umožňuje autorům vydat svá díla v digitální podobě, nezávisle a...

A zrodí se hvězdy: 113 obyčejných lidí, kteří se stanou superhrdiny a musí přežit v současném světě, v propracovaném a geniálně odvyprávěném příběhu

Fantasymag.cz - 7. Srpen 2020 - 15:11
V propracovaném, temném a strhujícím příběhu autor vypráví vzestup a pád 113 obdařených lidí, kteří dokáží létat i zapalovat lidi pouhým slovem, ale v měřítku celého světa jsou stále jen malými lidmi.  Komiksová vydavatelství typu Marvel a DC Comics definovala kladného superhrdinu jako jedince s vysokým morálním kreditem, kterého definuje citát ze Spidermana: „S velkou […]

Catan – Hvězdoplavci: V superraketách k superdálkám

Fantasy Planet - 7. Srpen 2020 - 11:02

Nejnovější catanský přírůstek totiž nadchl i ty, kteří základní Catan moc nemusí, kteří nemají štěstí při hodu kostkami a kterým obchodování se surovinami příliš připomínalo ani-náhodou-arabský bazar, kteří se neradi handrkují jako rozhodně-ne-židovský vetešník; kterým prostě ten koncept nevyhovoval. A přesto mě Hvězdoplavci bavili.

Co můžete dělat

Základní mechanismus se nezměnil: území – v tomto případě planety – jsou očíslovány, a ty, jejichž číslo při sečtení hodu dvěma kostkami padne, produkují suroviny. Pokud máte u nějaké takové planety svou základnu, dostanete náležitou kartu materiálu, který je zapotřebí při většině možných akcí. Pokud nemáte základnu a/nebo máte prachsprostou smůlu, nedostanete kartu, ovšem jen pokud nejste na tahu. Pokud ano, hra vám stejně do takových dvou třetin partie dopřeje nějaký materiál a vy tedy můžete něco dělat.

Dělat toho můžete dost: obchodovat s materiálem, s bankem nebo se spoluhráči, následně pak pomocí správných kombinací surovin stavět kolonizační a obchodní lodě nebo kosmické přístavy a vylepšovat svou mateřskou loď. Mateřská loď je symbol úrovně, na jaké se nacházejí všechny tři rakety daného hráče – a ty jsou tak působivé, že jim věnujeme začátek další podkapitoly.

Rakety a jak do nich

Jak je vidět tu a tam po netu, názory na ně se různí a ne vždy jsou kladné, ale tuhle recenzi píšu já a já jsem jimi prostě byl potěšen. Vypadají bezmála jako z padesátých let (ne-li přímo steampunkově), a i když se barevní designéři mohli trochu mírnit a palubní děla nemusela být blankytně modrá, přesto je pro hračičkovější nátury radost (si) s nimi hrát. Tím spíše, že jim nejen přidáváte kanóny, nákladní sekce a pohonné jednotky, ale slouží i jako specifická kostka pro určení vašeho pohybu a případného setkání s některými tajemstvími nebo obyvateli hlubokého vesmíru.

(Jen návod, jak do nich na začátku vložit požadované kuličky, chybí, tož tedy pro naše čtenáře: uchopit pod špicí, otáčet vůči trupu a současně obě části tahat od sebe.)

Ani jinde nepřijde vaše infantilita zkrátka: své impérium rozšiřujete pomocí raketek, které pod sebou mají „zavěšenu“ kolonii nebo obchodní stanici, kosmický přístav, ze kterého jediného smějí raketky startovat, vybudujete pomocí prstence, kterým obkroužíte kolonii, a když budete první (anebo – pozor! – nejúspěšnější) na takzvané vnější výspě, přijde k vám na návštěvu figurka mimozemšťana a přinese dva vítězné body.

Co ještě můžete dělat

Ne všechny planety jsou ale od počátku přístupné a mírumilovné; svět pod příkrovem ledu je napřed nutno terraformovat a svět ovládaný piráty pochopitelně vystřílet. Důležitým aspektem jsou také již zmíněná setkání, která pro vás nemusí skončit vždy pozitivně – ne že byste přímo umřeli, ale můžete přijít o nějaký bod nebo součást výzbroje či výstroje rakety. Přitom poměrně často není dopředu jasné, které rozhodnutí je hra na jistotu a které risk, a protože vám nabídky čte soupeř, pár her potrvá, než zjistíte, co a jak; pak se ovšem kouzlo neotřelého zákonitě vytratí.

Body a jak na ně

Body získáváte za stavbu kolonií a další aktivity, mimo jiné prostřednictvím takzvaných půlmedailí, o které ale můžete také přijít. Stejně tak vyslanci vnějších výsep (to je ale blbé slovo) vláčí svoje body vždy s sebou, takže pokud vás v dané oblasti někdo předstihne, odejde nejen postavička, ale i dva body, a vy můžete být rázem ne první, ale třeba předposlední.

Logicky z toho plyne, že Hvězdoplavci jsou závodem na středně dlouhou trať a že úspěšný start rozhodně nemusí znamenat, že vás v cílové rovince netrhne ne jeden, ale třeba i všichni hráči. Tím spíše, že žádné spravedlivé dohrávání kola, aby měli všichni stejné šance, se nekoná; jakmile někdo dosáhne na – nebo za – 15 bodů, končíme, vaše Máňa, či spíše Marion.

Krabice a jak s ní

Co tedy dostanete v největší z catanských škatulí? Co se materiálu týče, tak velkolepost. Úhledné modýlky a zejména báječné rakety – promiňte, že se k nim zase vracím -, manýristicky velký a variabilní herní plán, zásobníky na karty a další herní komponenty; prostě suma sumárum něco, co požaduje nemalý stůl, ale odmění se vám za to vizuální hostinou. Pravidla přitom příliš nenabyla a insert potěší každého puntičkářského sběratele, který se o své hry bojí i ve chvíli, kdy jsou složené v krabici.

Hra sama pak samozřejmě je Catanem, nicméně natolik odlišným, že má právo nejen na existenci, ale i na vaši pozornost. Díky možnostem vybavování mateřské lodě totiž můžete něco podniknout, i když zrovna neoplýváte surovinami – a ze stejného důvodu moc nemusíte obchodovat s protihráči, pokud vám „tržištní“ ekonomika nevyhovuje. Pronikání do vesmíru je samo o sobě vždy aspoň trochu zábavné a strategie tu je (snad) dost na to, aby se ani kovaní hráči zocelení v žáru Twilight Impérií moc necukali, když postavíte Hvězdoplavce na stůl.

Ovšem ano, pořád je to nepříliš široká rodinná hra a náhoda tu pořád má rozhodující slovo, a pokud je někdo zapřisáhlým nepřítelem Catanu, názor patrně nezmění. Zato ale jeho přátele, zejména ty mladší, by Hvězdoplavci klidně mohli přivést k náročnějším deskovkám, neboť z tohohle Catanu je k nim jen malý krok pro začínajícího člověka, ale velký pro fanouškovské lidstvo.

Jednou větou

Catan: Hvězdoplavci je trochu opravená, velmi působivá a mírně rozšířená variace na catanské téma, která je pro vydavatele příležitostí k rozšíření, pro fandy povinností, pro ostatní zajímavou možností a pro děcka možná i něčím, co jim změní hráčský život.

 

Catan: Hvězdoplavci

Autor: Klaus Teuber

Počet hráčů: 3 – 4

Doba hry: 120 min.

Doporučený věk: 12 let

Čeština: pravidla ano, materiál ano

Vydal: Albi ČR a.s.Piatnik Praha s.r.o.

Cena: 1999 Kč

 

A na závěr ještě pár obrázků (hlavně rakety, o ty jde až v první řadě!)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

B. Sanderson & R. Hoskin – Bílý písek #2

Schefikův blog - 7. Srpen 2020 - 10:16

Vydejte se již podruhé na tajemnou planetu Taldain za legendárními dunmistry, kteří ovládají bájné umění manipulace s pískem. Druhá část Sandersonovi komiksové ságy Bílý písek je zde a láká čtenáře na další dávku magie, intrik a tajemství, které provází nezkušeného Kentona na jeho pouti za záchranou jeho lidu. Stejně jako v případě první knihy i [...]

The post B. Sanderson & R. Hoskin – Bílý písek #2 appeared first on Schefikův Blog.

Kategorie: Bloggeři

#DP87: Bitter Root Vol. 1: Family Business

Comics Blog - 7. Srpen 2020 - 9:21
Autorem článku je Daniel Palička.
Scénář: David F. Walker, Chuck Brown Kresba: Sanford Greene
"Bitter Root" letos vyhrál cenu Eisnera v kategorii Nejlepší pokračující série a není se čemu divit. Dění v Americe bylo a stále také je, velmi vyostřené a situace kolem Black Lives Matter se čím dál víc projevuje v kultuře, umění a zábavním průmyslu. Aktuální stav však následujícímu komiksu značně napomohl. Kompletní kreativní tým ve složení David. F. Walker, Chuck Brown a Sanford Greene je totiž tvořený pouze z černochů. A co se týče komiksu samotného, tak ten rasismus a témata zabývající se nenávistí vůči černým rozebírá do značné míry. Jde v podstatě o jeden ze základních mantinelů, na kterých je postavená celá série, ovšem zbytečně nepředbíhejme. 
Já se k této sérii dostal úplnou náhodou. Dalo by se říct, že se stalo něco podobného, co se mi přihodilo u již recenzovaného komiksu "Afterlift". Úplně prapůvodně jsem si tuto řadu vůbec nechtěl přečíst. Ano, uznávám, o sérii jsem sice měl jisté povědomí a věděl jsem o jejím pravidelném vydávání u mého oblíbeného vydavatelství Image, každopádně jsem na ni pohlížel s despektem. V podstatě jsem neměl motivaci se k tomuto počinu dopracovat, protože vlastně nebyl důvod. Pak však nadešel den, kdy byly ohlášeny nominace na letošní Eisnery, a já se o jednotlivé kategorie začal zajímat mnohem více. A právě mezi několika řadami jsem našel "Bitter Root", u kterého jsem si nakonec řekl, že jej vyzkouším a uvidím, jestli mě to vůbec bude bavit. Zatím mám za sebou první knihu s podtitulem "Family Business", na kterou se v následující recenzi podíváme. 
Děj, jak už jsem nepřímo naznačil, se hodně točí kolem rasové nesnášenlivosti. Sledujeme New York, konkrétně čtvrť Harlem, v roce 1924, kdy rasismus byl na svém vrcholu. Zde bydlí černošská rodina Sangeryů, jejíž celoživotní náplní byl po celá staletí lov monster. Nešlo ovšem o ledajaké příšery, neboť napadaly lidské duše ve chvíli, kdy u člověka vzrostla nenávist nebo pocit strachu. Pro takové případy museli členové rodiny vytvořit speciální sérum, stavěné proti takovým stvůrám, což se jim naštěstí podařilo. Najednou se však začíná zjevovat čím dál tím více nových monster, s nimiž se Sangeryové nikdy předtím nesetkali, a tak se musí připravit a čelit novým hrozbám, jež na ně číhají v každém koutu. 
Co se týče scénáře jako takového, ten je svižný a odsýpá od začátku až do konce. Hned od prvního sešitu se sází na jistotu, takže čtenáři je rámcově představený svět, v němž se bude pohybovat, načež se okamžitě přesouváme k definování jednotlivých postav v akci. U některých autoři vsázejí na představování jejich osobností během souboje s nepřáteli, tudíž namísto sáhodlouhých popisů jednotlivých hrdinů se snaží na jejich vlastnosti poukázat přímo. Hned v první akční scéně celého komiksu vám dojde, kdo má jaké vlastnosti a co dovede, což může na jednu stranu znít u komiksových řad jako samozřejmost, ovšem u tohoto komiksu to obzvlášť musím vypíchnout. Tvůrčí tým si s tím totiž pohrává opravdu pěkně a hravě. 
U každé postavy je opravdu kladen důraz na to, aby byla pro čtenáře zábavná a nápaditá. Tento faktor rozhodně schvaluji, nicméně při čtení mi jednotliví hrdinové splývali do jednoho. Nedokážu si vůbec vysvětlit, čím to bylo zapříčiněno, ovšem mám takovou teorii. Ačkoliv každá z postav byla osobitá, byla jinak nadesignovaná a chovala se úplně jinak, v průběhu vyprávění jsem si k nim nevytvořil žádné sympatie, protože to zkrátka nejsou hrdinové, kteří by mi utkvěli v hlavě dlouho a kterým bych měl přehnaně fandit. Je to typický druh jednotvárných hlavních aktérů, kteří vás ve fiktivním příběhu baví, avšak po dočtení si marně vzpomínáte na to, kým byli, jakou měli roli v ději a podobně. Zkrátka vám přijdou jen jako obyčejní panáčci na hraní.  
Za toto částečně může scénář. Neberte mě špatně, tempo vyprávění mi vyhovovalo a obecně mám pocit, že jsem četl velmi příjemný počin, každopádně komiks sám o sobě je koncipovaný velmi genericky. Díky tomu spíš vyznívá jako akční komiks, kterých už tady máme vážně spoustu. Na jednu stranu se to snaží kompenzovat prostředím, tématikou rasismu, černošskými postavami a naprosto úchvatnou kresbou, která je velmi šílená, místy až karikaturní a neskutečně excelující po stránce coloringu, na tu druhou vsází na osvědčený recept, jenž není zpracován dle mého gusta. A přestože se autoři občas dost pěkným způsobem snaží poukázat na hrůzu tehdejší doby, je to celé zazděno zápletkou kolem lovu příšer, která má mnohem větší prostor, než bych si přál, což je docela škoda.  
Jak tedy "Bitter Root Vol. 1: Family Business" hodnotit? Asi byste si mohli domyslet, že bych tento komiks spíš nedoporučil, ale nemáte tak úplně pravdu. Ano, uznávám, první svazek má velkou řadu nedodělků, které mu podráží nohy, a v mých očích nejde o žádný převratný kousek, ovšem je to relativně příjemné počtení, jež je plné pěkných akčních sekvencí, několika příjemných interakcí mezi postavami, ať už humorných či vážnějších, a docela dobře navržených nepřátel. Věřím, že milovníci akcí napěchovaných komiksů si při čtení přijdou na své, protože čtení rychle utíká a čtenáři je akce dávkována ve velkém. Jestli je nicméně Eisner v tomto případě zasloužený, to ať každý posoudí sám. V mém případě si tím tak jistý nejsem. Mohu však říct, že ještě bedlivě zvážím, jestli budu v "Bitter Root" pokračovat, anebo zda tuto sérii zahodím a nebudu se k ní vracet. Prozatím se přikláním více k druhé variantě, a to i navzdory tomu, že mě čtení vcelku bavilo. Ale tak kdo ví? Možná se odhodlám a pokračování někdy zkusím.
Kategorie: Bloggeři

Královská krev – Pomsta a vykoupení přináší slušnou porci patosu a epiky

Děti noci - 7. Srpen 2020 - 8:05
Je spousta rčení, podle nichž každý nakonec dostane, co si zaslouží. Naštěstí tu máme příběhy, které opravdu většinou fungují tak, jak bychom rádi, a dopřejí nám zaslouženou satisfakci – ať už pro kladné postavy, nebo pro ty s méně čistými úmysly. Když se Alvar znovu ujmul trůnu, byl rozhodnutý udržet si království za každou cenu – chtěl po sobě zanechat stopu, která přetrvá věky. K tomu je ale potřeba dědice, což by v Alvarově případě mohl být problém – sám už žádného nezplodí a jeho syn je mrzák. Vidinu světlejších zítřků přináší domluva s odvěkým rivalem, králem Honimem, hrdým otcem krásné, leč svérázné dcery. Ze zásnub však ani jeden z královských potomků není nadšený a budoucnost obou zemí i Alvarova odkazu je v ohrožení. V předchozím svazku s názvem Svatokrádežná svatba přišel Alejandro Jodorowsky s příběhem, který si v ničem nezadal s dávnými hrdinskými eposy a v němž samozřejmě nechyběla spousta krve a erotiky. Druhý díl vnáší do vyprávění mnohem výraznější fantastické prvky. Zatímco ve Svatokrádežné svatbě jste mohli potkat duchy a prokletí, zde už se Jodorowsky i Liu vyřádili a stránky zaplnili vlkodlaky a upíry. Využili tradičního klišé, kdy se tyhle dva druhy nesnášejí až za hrob, a vytvořili...

Obsah XB-1 8/2020

XB - 1 - 6. Srpen 2020 - 9:15

Obsah čísla 8/2020

Šéfredaktor: Vlado Ríša

Zástupce šéfredaktora: Jaroslav Jiran

Redaktor: Martin Šust

Datum vydání: 11. 8. 2020

Vydavatel: Časopis XB1, s.r.o.

Pořádná porce fantastických příběhů, ať už zahraničních či domácích, publicistiky, filmových i knižních recenzí a mnoha dalších zajímavostí pouze na stránkách časopisu XB-1!

Brigid Kemmererová: Statečné a zlomené srdce

Děti noci - 6. Srpen 2020 - 8:05
Nakladatelství CooBoo vydává fantasy román Statečné a zlomené srdce, pokračování knihy Temné a osamělé prokletí od americké autorky Brigid Kemmererové. ANOTACE: Kletba byla konečně zlomena, ale princ Rhen z Uhlíkova teď čelí ještě temnějším problémům. Povídá se, že není opravdovým dědicem a že byla v Uhlíkově probuzena zakázaná magie. Ačkoli má Rhen po boku Harper, jeho strážce Grey není nikde k nalezení a zůstalo po něm více otázek než odpovědí. Od té doby, co Grey porazil Lilith, je na útěku před zvěstmi, že to on je pravým dědicem. Netouží zpochybňovat Rhenův nárok na trůn – dokud Karis Luran nezačne hrozit, že se Uhlíkova zmocní silou. Její vlastní dcera Lia Mara vidí v matčině násilném plánu chyby, ale dokáže přesvědčit Greye, aby se Rhenovi pro dobro království postavil?   INFO O KNIZE: Vydá: CooBoo, srpen 2020 Překlad: Magdaléna Stárková Vazba: vázaná Počet stran: 448 Cena: 369 Kč   UKÁZKA Z KNIHY: KAPITOLA DVANÁCTÁ GREY Vzbudí mě slunečná obloha a noha jako v ohni. Pod mými zády se natřásá vůz a s každým poskočením mi připomíná, že ležím na holé dřevěné podlaze. Pohnu se a pokusím převalit na bok, ale v hlavě mám ještě mlhu. Kdykoli se zavrtím, cinkne o dřevo nějaký kov....

Kulový blesk: O posedlosti vynalézat, zastrašovat i ničit

Fantasy Planet - 5. Srpen 2020 - 12:30

Důvod sáhnout po této knize je nasnadě – podívejte se na předpověď počasí. Bouřka následuje za bouřkou. Příčiny tohoto souboru atmosférických jevů jsou už hodně prozkoumány, ale nebe osvětlené blesky nadále zůstává fascinující podívanou. Stejně jako řádění záhadného kulového blesku, tzv. elektrometeoru. Vědci po celém světě se snaží odhalit podstatu tohoto fenoménu, ale žádný výklad ho dosud dostatečně nevysvětlil. Jedná se o plazmový oblak, projev UFO, hořící kouli křemíku, optickou iluzi, či snad díru v časoprostoru?

Hlavní hrdina Čchen je výzkumem kulového blesku posedlý celý život. Tento přírodní jev, nevyzpytatelný a ničivý, ho v den čtrnáctých narozenin připravil o oba rodiče. Ve vteřině se před jeho zraky prostě vypařili. Čchen zasvětí kulovému blesku svá vysokoškolská studia, následný doktorát i celou další profesní kariéru. Sám však doopravdy nežije, jakoby navždy zamrzl v tom okamžiku, kdy se mu zhroutil jeho bezpečný svět. Nemá žádný duševní život, není schopen žádných vztahů a nechává se jen vláčet příležitostmi, ať už se ocitne na univerzitě, ve výzkumném ústavu či v armádě.

Jako červená nit se Čchenovým příběhem linou poslední slova jeho otce: „Klíčem ke krásnému životu je okouzlení.“ Náš hrdina ale dlouho nechápe, co se mu snažil otec sdělit. Díky tomu přichází o svou lásku Sun Yi a nedokáže se soustředit na nic jiného než na vědu a svou práci. Jako amatérský detektiv pátrá pro všech případech výskytu kulového blesku ve svém okolí. Podniká kvůli tomu různé cesty, setkává se s dalšími stejně posedlými lidmi a výzkumníky.

Navštíví také nejposvátnější čínskou horu Tchaj-šan, snad aby si vyžádal přízeň pro své bádání. Chtěl nám snad autor naznačit, že jeho hrdina je skrytým následovníkem taoismu, buddismu anebo šenismu? Pozadí knihy totiž tvoří především hrdý nacionalismus a morální kánon střežený komunistickou stranou. Českého čtenáře místy zřejmě zarazí až agresivní militarismus, zosobněný paradoxně křehkou generálovou dcerou Sun Yi, která se podílí na vývoji zbraně s potenciálem vyhladit půlku planety a bez mrknutí oka sleduje ostré testování, realizované za cenu velkých obětí na životech. Ani ona nemá žádné jiné zájmy a o vojenské technice hovoří s takovou vášní, až člověka mrazí.

Čchen a Sun Yi jsou tak trochu jako jing a jang – ona je tvrdá, nebezpečná žena, on je spíš měkký typ a snílek. Tohle symbolické zařazení možná způsobuje celkovou plochost postav. Samotný Čchen se vůbec nevyvíjí, jeho prožívání je stejné v mladickém věku jako v dospělosti a zralosti. Přestože je kniha prezentována jako román, právě tahle schematičnost postav poukazuje spíš na povídku, a nic na tom nezmění ani 400 stránkový rozsah díla. Nakonec, i to je obdivuhodné, protože kdo něco takového dokáže?

Liou Cch’-sin se totiž soustředí na zcela něco jiného. Začátek sice zaujme, špetka duchařiny a napětí, pak přechod v detektivku a nakonec sešup v politickou agitku. Jakmile totiž dojde na válku s USA a jeho spojenci, příběh už naprosto postrádá nějakou dějovou linku. Hlavní postavy přestanou být důležité a mohou klidně někam zmizet (což se v případě Sun Yi splní, doslova). Autor klade důraz na technickou stránku a vědu, jako tomu bylo dřív u klasické hard sci-fi. Bádání, pokusy, kvantová fyzika, teorie strun, studená fúze… Teorie střídá teorii a nabízí opravdu zajímavé výklady vzniku a působení kulového blesku.

V anotaci má kniha přívlastek „divoce imaginativní“ a skutečně taková může být, ovšem onu divokou imaginaci musí čtenář vytvořit sám ve své hlavě. Pak se možná dočká i několika wow efektů. Čtenářsky přátelskou formou se tu člověk dozví o kulovém blesku více než z běžných učebnic fyziky (přičemž autor vychází ze stavu znalostí o tomto jevu v roce 2004). Dobrodružství spočívá v bádání a objevování nepoznaného. Kdo něco takového v literatuře hledá, určitě si přijde na své. Koho to navíc podnítí, aby srovnával Liou Cch’-sinovy nápady se současným stavem poznání, má na spoustu večerů o zábavu vystaráno.

Po literární stránce je tohle dílo ale slabé, děj je vyskládaný z pasáží vytržených z času a místa, zápletka téměř absentuje, postavy se zdají zbytečné. Autor si moc nevyhrál ani se závěrem, nedořešil průrvy ve vztazích a nedal hrdinům šanci na happy end. Je tam však maličký detail, který spojuje Kulový blesk s trilogií Vzpomínka na Zemi, a proto je ho možné vnímat jako prequel ke slavné sáze, ale číst se dá rozhodně i samostatně. Nicméně důvody k vydání této knihy trochu vzbuzují rozpaky. Trochu to vypadá, že na vlně slávy se chtělo svézt i nakladatelství Host, když po Kulovém blesku sáhlo.

Otázkou zůstává, co to vlastně je? Synopse plánovaného románu, na který nakonec nedošlo? Odborná esej převlečená za beletrii? Souborný životopis několika fiktivních vědců (zjevně inspirovaná realitou?) Sonda do filozofie současného čínského vojenského výzkumu? Máme se po dočtení knihy bát, nebo tleskat? Stejně jsme se mohli ptát i u zmíněné trilogie. Po herně laděném Problému tří těles, který mě osobně hodně bavil, přišlo vystřízlivění. Staví se autor k přežití lidstva pozitivně, či kriticky? Jak vlastně zní jeho poselství, pokud jde o hrozbu vyhlazení lidské rasy (ať už je příčinou vojenský konflikt, nebo útok z vesmíru)? A může tento autor vůbec svobodně promluvit, aniž by ho za to nečekal postih?

Jak vidno, díla Liou Cch’-sina pro běžného čtenáře moc nejsou. Trilogie byla sice složitá, ale zároveň i zábavná a strhující. O Kulovém blesku se to už říci nedá. Možná se i skalní fanoušci žánru budou muset donutit, aby knihu dočetli. A nakonec dospějí ke zjištění, že netuší, co to vlastně četli a proč. Nebo mohou narazit na scény, ze kterých jim naskočí husí kůže a zatouží (z příběhu) utéct stejně jako hlavní hrdina. Takže pokud vás nezajímá fyzikální podstata kulového blesku, tak to raději (rozhodně ne jako první volbu) nečtěte, ať si zbytečně na autora neuděláte špatný názor.

Na Kulovém blesku je totiž hodně znát, že rukopis vznikl před dvaceti lety, tedy v době, kdy byl Liou Cch’-sin ještě nezkušený a nevypsaný autor. Obsahuje sice vše, co dělá jeho psaní tak osobitým a okouzlujícím, včetně schopnosti vykreslit půvabné, poetické scény, při nichž čtenář snad ani nechce dýchat, aby tu atmosféru nenarušil, ale ještě to není ono. K dokonalosti chybí těch dvacet let, ale i tak je to zajímavá sonda časem k prvopočátkům dnes uznávaného spisovatele. Liou Cch’-sin patří k hlavním představitelům nové generace čínských autorů sci-fi, devětkrát obdržel prestižní čínskou cenu Galaxy (prosím neplést se stejnojmennou produktovou řadou mobilních zařízení od Samsungu!), jednou titul velmistra čínsko-jazyčné sci-fi a jako vůbec první Asiat v historii získal také cenu Hugo.

 

Liou Cch’-sin: Kulový blesk

Vydal: Host, 2019

Překlad: Hana Bašová – Do

Obálka: Stephan Martiniere

Počet stran: 450

Cena: 399 Kč

Harry Potter – postřehy a vtipy v překladu ztracené a jiné zajímavosti ze čtenářského dobrodružství s čarodějnickým učněm

Fantasymag.cz - 5. Srpen 2020 - 12:13
Ne nadarmo se říká, že český překlad Harryho Pottera je jeden z nejlepších. I přesto se však v sérii najde pár drobných chybiček, kterých si všimne opravdu jen pozorný čtenář (nebo ten, co Pottera čte po stopadesáté). S překladem pak také souvisí ztráta některých slovních hříček, které se prostě přeložit nedají a ztrácí tak svůj (dů)vtip. U Harryho […]

#DP86: Teenage Mutant Ninja Turtles/Usagi Yojimbo

Comics Blog - 5. Srpen 2020 - 9:21
Autorem článku je Daniel Palička.
Scénář: Stan Sakai Kresba: Stan Sakai 
Hned na úvod se vám musím k něčemu přiznat. S Usagim mám obecně dost komplikovaný vztah, který se popisuje docela těžce. Když jsem v ruce držel první černobílý díl z dlouhé série, říkal jsem si v hlavě, že jdu do něčeho opravdu kvalitního, když je u nás fanouškovská základna tak velká. A výsledek? Po dočtení jsem byl znechucený a nechápal jsem, co na tom lidé vidí a co je na tom tak objevného. Tak jsem jednoho dne vstal, otevřel skříň s komiksy a Usagimu dal ještě šanci, jenomže mé pocity byly podobné, možná o něco málo lepší. Šance mu naštěstí dávám i teď a začínám zjišťovat, že Sakai umí dělat dobré řemeslo a s příběhy si umí pěkně vyhrát, ovšem paradoxně na mě jednotlivé příběhy působí lépe až po dočtení než při samotném čtení. Když se totiž prokousávám jednotlivými částmi, mám pocit, jako bych byl do něčeho nucen, a v nitru cítím jistý odpor, což je docela deprimující a velmi iritující. Po dočtení si naopak začnu v hlavě uvědomovat, jak kompaktně to drží pohromadě a že Sakai umí pracovat s konkrétním materiálem.  
Vše, o čem jsem psal v odstavci výše, však nemění nic na tom, že jsem speciální one-shot “Teenage Mutant Ninja Turtles/Usagi Yojimbo” chtěl okusit, když už letos Sakai přece jenom vyhrál toho Eisnera za lettering. Sakaie mám coby výtvarníka velmi rád a musím uznat, že ve svých komiksech má hravě využité velmi netradiční prvky, jež jsou čtenáři dávkovány ve správné míře, aby toho zkrátka nebylo příliš hodně, ani moc málo. Možná proto mají komiksy s Usagim jisté kouzlo, protože vždycky autor přijde s nápadem, jenž čtenáře ohromí. A podobně je tomu i v případě následujícího sešitu, kdy se Usagi musí opět spojit s Želvami nindža. Po jedné menší bitvě totiž potká senseie Kakeru, s nímž se už v minulosti jednou setkal, a ten mu řekne, že potřebuje doručit jeden předmět do Kashimské svatyně. Povolá tak Usagiho jako svého osobního ochránce, ale kromě něj přivolá i čtyři želví nindži. Jak to udělá, vám nepovím, každopádně se nám takhle krásně začíná odvíjet celý příběh. 
Prvně musím hodně pochválit Sakaie za jeho práci s tempem. Ví, kdy má zpomalit, kdy je naopak potřeba zrychlit, a mimoto rozumí tomu, jak má správně používat dialogy. Když to není nutné, nemá zapotřebí je využívat při akčních sekvencích, kde jsou spíše přebytečné, a naopak se je snaží co nejvíce využít při poklidnějších pasážích, kdy je potřeba rozvíjet personality jednotlivých hrdinů, ať už jde o Usagiho, celou želví partu nebo senseie Kakeru. Ovšem nesmím také opomenout, že záporné postavy, které se v příběhu objeví, jsou nápadité a mají co nabídnout v rámci děje. Když k tomu připočtu hravé designy, jež jsou doplněny o velmi pěkný coloring, dostaneme po stránce kresby opravdu pěkný zážitek. A ano, barvy mi vážně nevadily. Naopak mi přišlo, že místy hezky doplňovaly některé pasáže a scenérie.
Na druhou stranu musím poznamenat, že děj byl podle mě docela krátký. Co jsem tak počítal, komiks má přibližně čtyřicet stran, což je strašně málo na to, aby měl Sakai možnost rozvinout propracovanější příběh, a díky tomu je občas všechno až moc zkratkovité. Ano, pravděpodobně budete namítat: „Jenže to bylo od začátku plánované jako uzavřenější povídka do jednoho one-shotu.” O tomto tvrzení samozřejmě vůbec nepochybuji. Pokud to tak Sakai opravdu celou tu dobu zamýšlel, nedivil bych se. To však nemění nic na tom, že pokud by komiks byl o něco delší, popřípadě by vyšel ve formátu OGN (tj. Original Graphic Novel), kvalita by určitě byla ještě o něco vyšší. 
Děj nicméně neobsahuje žádnou zbytečnou vatu. Hlavní příběhová linka pěkně odsýpá a má čtenáři co nabídnout. K postavám bych žádné výraznější výtky neměl, možná s výjimkou Želvích nindžů. Nechápejte mě špatně, byli napsaní dobře a vůbec mi nevadili, ale mám k nim hned dvě zásadní připomínky. První je mířená na jednotlivé želví hrdiny. I když s nimi scénárista pracuje poměrně dobře, měl jsem pocit, jako kdybych četl jednu a tu samou postavu, akorát rozkouskovanou do několika menších. Odlišnosti mezi nimi, pokud nepočítám barvy pásků na obličeji a jejich vlastní zbraně, nejsou, což je docela škoda. A moje druhá poznámka míří na jejich roli v příběhu, protože po dočtení jsem došel k závěru, že pokud by Želví nindžové nijak neúčinkovali v tomto one-shotu, absolutně by to nezměnilo průběh celé zápletky, tedy až na pár drobných detailů, a byla by to kratičká historka s Usagim. Ale chápu, “crossover” a “Teenage Mutant Ninja Turtles” v názvu se zkrátka více prodává. 
Obecně bych sešit “Teenage Mutant Ninja Turtles/Usagi Yojimbo” hodnotil vcelku pozitivně. Jde o klasickou jednohubku s Usagim se všemi svými klady, která vás bude bavit, ale některé aspekty vám zkrátka nebudou připadat tak zajímavě provedené, jak byste možná čekali. V obecném měřítku budu na recenzovaný one-shot vzpomínat zejména v dobrém, ale jestli se k němu budu někdy v budoucnu vracet, se ukáže až časem. Pro fanoušky Stana Sakaie je však tento sešit bez debat naprostá povinnost.
Kategorie: Bloggeři

Berserk – pomsta je prý sladká

Děti noci - 5. Srpen 2020 - 8:05
Každý čtenář mangy musel někdy slyšet o kultovní dark fantasy s názvem Berserk. Černý šermíř prosekávající si cestu za pomstou obrovským mečem se postupně stal ve svém žánru opěvovanou klasikou. Nyní si mohou i čeští čtenáři vyzkoušet, zda je tenhle fenomén osloví.   Guts toho moc nenamluví. Možná za to může jeho kovová ruka nebo spousta jizev. Zato se často a rád ohání mečem o délce (a dost možná i šířce) dospělého muže. S jeho pomocí kosí zástupy démonů i lidí, aby se dostal k vytouženému cíli. Pomsta je prý sladká a Guts by si tohle rčení rád ověřil. Jenže to vypadá na hodně dlouhou pouť. Po přečtení prvního dílu se může Berserk dnešním čtenářům jevit jako generická fantasy s typicky pochmurným hrdinou, jemuž život nastavoval odmalička pouze odvrácenou tvář. Na dílo je však nutné pohlížet s ohledem na dobu jeho vzniku. První kapitola Berserka byla napsána již v roce 1989 a první svazek vyšel o rok později. V té době ještě zasmušilí válečníci nebyli tak v kurzu, a i když nejspíš Kentaró Miura nenapsal nic vyloženě převratného, pořád to bylo ve své době dost originální. Co Berserk v současnosti ztrácí přičiněním základní premisy (ačkoliv kdo by si rád nepřečetl...

Stránky

Přihlásit se k odběru sarden.cz agregátor