Článek od: Monika Slíva
24.02.2020

V loňském roce prolétla éterem prázdná informační bublina o připravovaném pražském ultra super mega conu, která nakonec dle očekávání s hlasitým lupnutím splaskla. O to těžší startovní pozici měl v přípravné a lákací fázi Comic-con. Za tím prvně zmiňovaným byli jacísi lidé, o kterých mezi fantazáky nikdo nikdy neslyšel. Posměváčci a nevěřící měli se svými pochybnostmi pravdu a byli na koni. Jenže! Za Comic-conem, poprvé oficiálně avizovaným na loňském, posledním PragoFFestu, stojí lidé, kteří moc dobře věděli, co dělají. A co je důležitější, mají nedocenitelné zkušenosti s organizováním takových akcí v českých luzích a hájích. A to už něco znamená. Posměváčci a nevěřící si sice vedli dál svou, ale realita jim tentokrát za pravdu nedala a šla si svou cestou.

55x přečteno
Článek od: Tereza Kadečková
23.02.2020

Po delší pauze se do našich redaktorských řad vrátila Terka Kadečková a její nedělní zamyšlení se pozastavuje nad kouzlem Harryho Pottera.

92x přečteno
Článek od: Petr Simcik
21.02.2020

Nedávno jsem tu zmiňoval příběh naprosto zásadní pro moderní upírský mýtus. Draculu. A stejně jako je Dracula důležitý pro všechny moderní upíry, tak je Válka světů od Herberta George Wellse zase zakládajícím románem mimozemské invaze. A stejně jakou v případě Draculy, i zde nezůstalo jen u knihy – kráčející třínohá monstra opékající pěchotu i bojové vozy plamennými paprsky, to si prostě říká o adaptaci. 

Článek od: Redakce
21.02.2020

Dítě tmy
Český horor z konce 90. let!

66x přečteno
Článek od: Marek Mika
20.02.2020

Někdy je pro úspěch třeba porušit vlastní zásady a uzavřít dočasné příměří s těmi z druhé strany barikády. Své o tom ví Amanda Wallerová se Sebevražedným oddílem, u níž se tentokrát inspiroval i sám pán stínů, Batman.
Autoři se v Já jsem sebevražda rozhodli napsat příběh o závislosti, traumatu, sebeobětování, přátelství, lítosti a lásce. To již na první pohled vypadá jako přeslazený patetický doják. Jak se s ním tedy popasovali?

50x přečteno
Článek od: Tereza Kadečková
19.02.2020

V úsvitu věků jen Ymi vládl, nebylo moře ni mohutných vln, nebyla země ni nahoře nebe, jen pustá, bez trávy zela propast – Ginnungagap. Tak vypadá vesmír před stvořením světů podle severské mytologie. Odsud už ho legendy a autoři převrací podle sebe. Tvoří sféry, monstra, války a bohy. A tak se stane, že domovina obrů Jotunheim po dlouhé válce s Asgardem zajistí mír pro oba světy. Mír je křehký, protože obě strany chtějí nadvládu nad světem lidí, a tak každých několik generací pořádají turnaj, jehož vítěz získá moc nad lidmi.

191x přečteno
Článek od: ena
18.02.2020

Jedného dňa stroje zistili, že ľudstvo je zbytočné a na problém našli najľahšie riešenie. Vyvraždiť nás. Ak sme chceli konkurovať strojom, prístrojom, UI a iným vlastným výmyslom, museli sme vytvoriť človeka schopného s nimi bojovať. Najúčinnejšou zbraňou hromadného ničenia všetkého, čo nemalo DNA, sa stal muž, ktorý bol viac strojom než človekom. Nevadí, účel svätí prostriedky. Kyborg sa volal Rust alebo R211920. A vďaka tomu, že trošičku zošalel, zvládol zlikvidovať nepriateľa takmer sám.

203x přečteno
Článek od: Eylonwai
17.02.2020

Guy Gavriel Kay je jedno z velkých jmen světové fantasy. Kariéru začal spoluprací s Christopherem Tolkienem, když mu pomáhal sestavit Silmarillion. O deset let později vydal své dosud nejznámější dílo, Fionavarskou tapiserii, která se zcela zjevně Středozemí inspiruje – což jí nijak neubírá na kvalitě. Od té doby sbíral žánrové ceny za své pseudo-historicko-fantasy romány, na kterých můžeme debužírovat i u nás: Tigana, Lvi z Al-Rassanu, Ysabel, Pod nebesy a další. Poslední záblesk slunce původně vyšel v roce 2004, v českém překladu loni. Podobně jako jiné Kayovy romány je zasazen do světa, který velmi silně připomíná ten náš, jen jména jsou pozměněna.

163x přečteno
Článek od: Leonard Medek
16.02.2020

Slečna – či paní? – Eylonwai tady nedávno zveřejnila článek, kterým v sobotu po ránu leckomu zčeřila žluč. Mne nevyjímaje; ani ne tak tím, CO hlásala, jako spíš tím, JAK... (Že to celé mělo velmi útočný tón, mi přestalo připadat až při čtvrtém čtení; pocitu, že je mi tu vnucováno něco, o co ani v nejmenším nestojím, jsem se nezbavil dosud – ale o tom až nakonec.) Diskuse pod onou statí je velmi výživná, a leccos z toho, co tam padlo - hlavně reakci Leoše Kyši -, bych ochotně podepsal. Sám jsem ale měl pocit, že budu potřebovat trochu víc místa... Takže tady to máte. Jen mějte na paměti, že mluvím sám za sebe – aneb, jak to kdysi formuloval kterýsi z montmartreských klasiků, tuším, že Alphonse Allais: „To jest můj názor a já sám jej sdílím...“

Článek od: Monika Slíva
16.02.2020

Zadrhne-li se dobře fungující soukolí, je to vždycky problém, a v případě, že soutěžící čekají na svou výhru, je to problém na druhou. Přijměte všichni mojí velkou omluvu.

190x přečteno
Článek od: Jan Křeček
14.02.2020

Chcete znát výsledky ankety Kniha roku dříve než ostatní? Přijďte na vyhlášení v sobotu 29. února v Praze!

334x přečteno
Článek od: Petr Simcik
14.02.2020

Jsou legendy, na které se nesahá. Teď to tedy bude znít trochu divně, protože tahle legenda je osahaná snad ze všech stran, ale jsou prostě věci, které s ní ještě nikdo neudělal, alespoň ne takhle veřejně a Drákula od Netflixu JE kontroverzní.

235x přečteno
13.02.2020

Jen málokterý fiktivní vesmír je teď tak živý jako svět polského Zaklínače. Poté, co především díky třetímu dílu videoherního zpracování masově prorazil do celého světa, jsme se dočkali slušné řádky dalších adaptací a zpracování do podoby různých médií. Včetně komiksu – tentokrát už počtvrté.

203x přečteno
Článek od: Petr Simcik
12.02.2020

Čtenářský redaktorský občasník je opět zde, tentokrát s trochu delší přestávkou. Nakoukněte Petrovi pod čtecí pokličku a inspirujte se jeho momentálním robotím a hracím rozpoložením.

Článek od: Renata Seiferová
12.02.2020

Počtvrté a naposled pojďte s námi navštívit Alisik, mrtvou holku, která nás na svém hřbitově hostila skoro celý rok.

155x přečteno
Článek od: Monika Slíva
11.02.2020

Ve víru lednových událostí jsem dočista zapomněla, že jsem šéfredaktor a ten editorial za mě nikdo nenapíše. To by se do budoucna učitě stávat nemělo...

181x přečteno
Článek od: Petr Simcik
10.02.2020

Situace, kdy je jeden z týmu očividně zrádce, akorát nevíme který, je oblíbená scénáristická záležitost, protože se kolem ní dobře píšou jak dialogy, tak akce. A pokud se to navíc stane v týmu, jenž je složený ze členů, kteří se mezi sebou nemusí, a jediné, co jim brání pozabíjet vše v okolí, je bomba v hlavě, pocit paranoii a příležitost se vyřádit je tím větší.

148x přečteno
Článek od: Redakce
10.02.2020

Svět nezná pocit srovnatelný s dračím žalem. Vyjma snad dračího vzteku.
Nakladatelství Triton vydalo epický fantasy román Bitevní mág skotského autora Petera A. Flanneryho.

221x přečteno
09.02.2020

Dva týdny utekly jako voda a my máme pro vás v pořadí druhý nedělník. Jak  jsme slíbili, rádi bychom střídavě dali prostor sardenským redaktorům a zajímavým a/nebo známým lidem z našeho českého literárně-fantastického rybníčku. Moc nás těší, že si nyní můžete přečíst zamyšlení, které napsala spisovatelka Kristýna Sněgoňová.

Článek od: Eylonwai
07.02.2020

Eylonwai se před nadcházejícím víkendem zamýšlí nad stavem české fantastiky a z toho, co cítí, není úplně šťastná. Budete s ní souhlasit, nebo ji utlučete protiargumenty?

UKÁZKA: Marie Rejfová, Kdo maže, ten jede

Článek od: Redakce - 14.06.2019

PRÁVĚ VYŠLO
Marie Rejfová: Kdo maže, ten jede
• Vynikající detektivka z českého maloměsta kořeněná laskavým humorem.
• Knihu ilustroval Daniel Špaček, výtvarník oceněný Magnesií Literou za titul Překlep a Škraloup!
• Na příští rok chystá Mystery Press čtvrtý případ Josefíny Divíškové nazvaný Co se vleče, neuteče.

RECENZE: Dan Simmons, Pustá duše

Článek od: ena - 13.06.2019

Čo si musí človek prežiť, aby jeho duša zostala dotrhaná a pustá sťa púšť? Niekedy stačí naozaj málo. Hoci je Bremen telepat a ľudské myšlienky sú pre neho otvorený list, udalosti, ktoré ho postihli, mu úplne vypálili myseľ. Jediné, po čom túži, je uniknúť. Netuší, že ho čaká veľmi dlhá a bolestivá cesta, ktorej koniec bude možno prekvapivejší, než si kedy trúfal pomyslieť...

RECENZE: Ursula K. Le Guinová, Proč číst fantasy

Článek od: Eylonwai - 04.06.2019

Dnes, kdy mě sice zápal pro všechno, co jen nějakým náznakem říká „fantasy“ neopustil, ale kdy jsem se naučila troše kritického myšlení, prošla literárním vzděláním a dozvěděla se, co tím vlastně Todorov myslel, vám můžu s čistým svědomím říct: pokud čtete fantasy a neznáte Le Guinovou, měli byste to urychleně napravit! A klidně se zaručím za to, že nebudete zklamaní.

RECENZE: Mark E. Pocha, Oni

Článek od: Renata Seiferová - 30.05.2019

Oni jsou přesně ten typ knihy, kterou přečtete jedním dechem za večer. Necelých 200 brutálně tísnivých stran plných nefalšovaného gore prokládaným hromadou nemilých překvapení a zvratů. Noční můry zaručeny!

ROZHOVOR: Roman Bureš

Článek od: ena - 27.05.2019

Srdcovou záležitosťou rodáka z Kladna je história. Pracuje s ňou často aj vo svojich knihách a poviedkach. Venuje sa bojovým športom ktoré zúročil vo svojich textoch, ako aj v profesionálnom živote. Na prvom mieste je pre neho rodina a kľudný dedinský život. Čo ste zrejme ešte nevedeli, je to, že je veľký milovník zvierat a podľa svojich možností sa venuje pomoci tým opusteným. Pretože Romanovi  pred časom vyšiel román Inferium, dohodli sme si malý rozhovor o veciach medzi nebom a peklom...

Stránky

Přihlásit se k odběru sarden.cz RSS