Není to tak dávno, co se Jenny Nowak zmínila, že by se ráda vrátila s Vladem do středověku a že má v hlavě „zadumaný komorní příběh z Poenari“. Ten nakonec časově vklínila mezi knihy Trůn pro mrtvého a Krvavé býlí. A pokud čtenáři mylně neočekávali boje s Turky či jinou krvavou řežbu, tak nemůžou být zklamáni.

Už svou první knihou (a zároveň chronologicky šestým dílem ságy o Vladu III.) dala jasně najevo, jaký bude její autorský styl. V době, kdy se na nás ještě ze všech stran nehrnula červená upírská knihovna komerčního zaměření, se dal ještě (s autorčiným shovívavým souhlasem) označit jako červená knihovna pro vampýromily. Dnes by to ovšem bylo velice zavádějící.