Gestapo Mars, relativně útlá kniha, která rozvířila české hvozdy sci-fi literatury. Jakmile se do ní začtete, okamžitě vám vytane na mysli srovnávání s tajuplným fenoménem brakové literatury u nás, Františkem Kotletou.
Nebudu popírat, že jsem k druhému dílu přistupovala s určitou dávkou opatrnosti. Ptáte se proč? Už při prvním díle, Lovcově odkazu, jsem si neodpustila poznámku o sklonům ke grafomanství. A pak mi na stole přistálo dalších 400 stránek...
Fanouškovství má v různých stádiích pohlcení mnoho podob. Od sběratelství licencovaných předmětů přes výzdobu příbytku tématickými doplňky až k učení se jazyků imaginárních národů.
Ponurá fantasy série Kronika Netesaného trůnu pokračuje druhým dílem s názvem Prozřetelnost ohně. Pokud vás zaujal díl první, Císařovy čepele, nemusíte se bát — spisovatel Brian Staveley nepolevuje a v mnoha směrech úvodní část série ještě překonává.
Nejenže se nás s příchodem června konečně rozhodlo pozdravit léto, zdraví nás i množství knižních a komiksových novinek. Nemusíte se tedy bát, že byste léto prožil bez povinné knihy v ruce.
Oneiros stojí hodně na postavách, je ale doplněn o krátké pohádky bratří Grimmů o smrti, které krásně navozují atmosféru. Pátráni i akce v příběhu dobře odsýpají a většinou tu nejsou hluchá místa.
Kodex Apokalypsy je románovým přepracováním prvního dílu komiksové trilogie Malefic Time. Ta je společným dílem otce a syna Luis a Romulo Royo. Ačkoliv se pro českého čtenáře pravděpodobně jedná o jména naprosto neznámá, práci staršího z mužů většina z nich určitě zná.
Císařovy čepele nejsou pro žánr fantasy revolučním dílem. Jakýkoliv nový podnět, prudce originální zápletku či nevídané postavy tu těžko pohledat. I přesto se jedná o odsýpající a zároveň velmi promyšlené čtení, které budete jen těžko odkládat.
Bývalá agentka Mossadu je opět v plném kole. Pokud chce ještě kdy spatřit svoji dcerku, musí splnit sebevražedný úkol pro padoucha s tváří jako z Munchových obrazů.
Prdelka je zpátky! Bývalá elitní vražedkyně Mossadu, Jet, přežila do druhého dílu a náležitě to oslavila gejzíry krve a mozkomíšního moku. A já se přiznám, že jsem se na pokračování opravdu těšil. Po zahřátí laskavého čtenáře citlivým úvodem, kde jsou jen dva mrtví a z toho pouze jeden skoná brutální smrtí nabodnut na hroty naostřených bambusů, se kniha rozjede z nuly na sto jako Ferrari. Vlastně kecám. Na nule nebyla nikdy.
K restaurování autíček mě, přiznám se, dovedl můj sobecký cíl - zrestaurovat si autíčka mého dětství, zničená jak ode mě, tak od potomků. On když angličák prochází rukama třech dětí po dobu třiceti let, tak je to na něm setsakra znát.