#2079: Generace 89

Comics Blog - 9. Prosinec 2019 - 18:16

Generace 89Vydalo nakladatelství CPress v pevné vazbě v roce 2019. Vydání má 168 stran a prodává se v plné ceně za 349 Kč.
Scénář: Různí
Kresba: Různí

Kniha "Generace 89" si vzala celkem zajímavý úkol. Seznámit nás s komiksovými autory a především jejich komiksy, které vycházely kolem roku 1989, především pak v letech 1989 až 1993. To bylo období, kdy český komiks, především ten sešitový, zaznamenal neskutečný boom. A nakonec i tvrdý pád. Dovedete si nyní představit, že by nějaký časopis s komiksy vycházel v nákladu 200 000 kusů? Ne, dnes už to snad ani není možné, minimálně taková pecka zatím nevznikla a ani to nevypadá, že by vzniknout měla. Ale byly tu časopisy jako "Kometa" a "Aréna", které to dokázaly, i když jen v krátkodobém měřítku. Ale pravda, "Kometa" měla docela dost dílů (celkem 36), to nebyla jen pětice čísel jako v případě "Arény". Ale byly tu i další magazíny, fanziny a místa, kde mohli tvůrci publikovat. Editor Tomáš Prokůpek pak přináší plejádu zajímavých komiksů, kdy u některých si po letech budete říkat, že jsou pořád dobré, u jiných ani po letech pořádně nepochopíte, o čem vlastně jsou.

Knihu otevírá slovenský černobílý komiks "Dobrodružstvá Ťuťa Ďunďa", který začíná jako sociální satira a mění se v satiru politickou, a to v neskutečně zběsilém organizování panelů, které má něco ze Saudka, ale rozhodně ne jeho přehlednost, kterou jste cítili v každé stránce. Prvním barevným komiksem v knize je "Konec staré struktury", což je takové komiksové ohlédnutí se za pádem režimu. Zajímavý, skoro až kafkovský nápad, který ale mohl být vytištěn ještě před rokem 1989, to by byla teprve síla. Následuje Sheila od Bofa, tedy Bohumila Fencla, kde je také vidět Soudkův vliv, ale spíše v tom, jak je komiks vyprávěn, jak je používán humor. Fenclova kresba je ale specifická a osobitá. A taková je "Sheila", jejíž druhý díl je zde mimochodem otištěn vůbec poprvé. A jo, bavil jsem se. Je to ujeté, je to sprosté, je to zábavné. Za mě jeden z vrcholů sbírky "Generace 89". Tam bych asi klidně zařadil i komiks "Flip, Kastor & kouzelná škeble", který má krásnou kresbu, jako kdyby byla určena spíše dětem, ale přitom parádně absurdní příběh. Takový trochu jiný čtyřlístkový komiks.

Komiks Přízrak" zaujme krásnou kresbou Karla Zemana, bohužel scénář je slabší, ale to je celkově problém komiksů, které jsou v knize "Generace 89" obsaženy. A nejen jich, je to celkově problém českého komiksu. Tohle moje tvrzení pak hned popírá čtyřstránkový kraťas "Kirri", který má skvělou jak kresbu, tak příběh. Jiří Grbavčic vytvořil komiks podle námětu Otakara Batličky a skvěle to zafungovalo. "Rocky Raccoon" je zvláštní ztvárnění písničky od Beatles, kdy konec mě hodně zklamal. "Mysterium of the Black Hole" je pak mysterium samo o sobě. Zajímavá kresba, ale o ději se moc mluvit nedá, jde spíše o pocity z toho, co čtenář vidí. A já mám radši dějovější komiksy. Tohle sice splňuje "Duryan Hyperman", ale v příběhu, který je ta k zběsilý, až to pěkné není. Opět velmi silný vliv Káji Saudka. Bohužel schopnost vyprávět příběh tak silná není. "Conan: Návrat" je prostě zpracování jednoho Conanova příběhu. Kresebně fajn, dějově dobré. Komiks "Barbaři & bohové" mají místy naprosto úchvatnou detailní kresbu. Ale o čem to bylo...

Komiks "Bílá hůl ráže 7,62" má předlohu v povídce Ondřeje Neffa a musím říct, že se velmi dobře čte. Na kresbu jsem si chvíli zvykal, al nakonec dojem nekazí. "Mise lásky XX MP" pak ukazuje saudkovskou kresbu v podání Miroslava Schönberga. A tady je vidět, že šel autor ve správných stopách a nenechal se zviklat šílenou kompozicí ani maximalizací humoru v každém panelu, až to vtipné není. Krátký, zábavný a dobře nakreslený komiks. Kdyby měl poslední komiks s názvem "Dračí let" lepší scénář, kdy při čtení máte pocit, že to bylo celé uměle natahováno že tvůrci původně zamýšleli kratší komiks, než jaký z toho vznikl, byl by tohle další vrchol knihy. Kresba Vladimíra Hanuše je v komiksu prostě skvělá. Kniha "Generace 89" ukazuje, že jsme zde měli skvělé tvůrce - naštěstí někteří se stále drží a sem tam komiks ještě tvoří - ale především v oblasti kresby, co se týká scénářů, i v té době jsme tápali. Není divu, že si kreslíři často brali na pomoc povídky. Někdy to zafungovalo, někdy méně. Kniha "Generace 89" je skvělý editorský počin, který ukazuje, že rok 1989 byl zlomem pro český komiks, který tenkrát dokázal přijít se zajímavými kusy, stejně jako s těmi velmi slabými.
Komiks "Generace 89" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.
Kategorie: Bloggeři

RECENZE: Joe Hill, NOS4A2

Agent JFK - 9. Prosinec 2019 - 15:12

Také se vám občas stane, že něco zrovna akutně potřebujete, ale nemůžete to najít? Victoria McQueenová má na hledání věcí zvláštní metodu, otázkou ale je, zda se jí využívání jedinečné schopnosti vyplatí.

Přes most, jemuž říká Zkratka, se může na svém kole dostat na každé místo, které si představí, a snadno tak najde vše, co si zrovna přeje. Po přejetí mostu může být klidně na druhé straně USA a překonat vzdálenost tisíců kilometrů během minuty. Jako dítě používá Zkratku jen k maličkostem a její existenci se snaží vytěsňovat, což ale není dlouhodobě udržitelné, protože chce přijít na to, proč se jí tato nadpřirozená věc děje. Proto najde knihovnici Maggie, která má podobný dar. V její knihovně Vicky zjistí, že existuje mnoho dalších lidí, kteří umí svou představivost přetvořit v realitu – bohužel je jedním z nich i padouch Charlie Manx, v jehož starém autě s poznávací značkou NOS4A2 už několik let mizí děti. Manx žije v domnění, že zachraňuje duše nevinných, vozí je na tajemné místo jménem Vánoční říše a zanechává je nesmrtelné v kouzelné štědrovečerní krajině. Když mu Vicky jednou zkříží cestu, už se jej nezbaví a po mnoha letech musí bitvu chtě nechtě dobojovat – zvlášť, když najednou jde o život jejího syna.

Kniha NOS4A2 (čteno Nosferatu) z rukou spisovatele Joe Hilla u nás v 1. vydání vyšla pod názvem Vánoční říše, který příběhu odpovídá možná ještě lépe. Jelikož Hillovi sedí spíše delší příběhy než sepisování krátkých povídek, není překvapením, že i NOS4A2 se řadí mezi jeho povedenější díla.

Je pozoruhodné, jak snadné je se do knihy začíst. Události z dětských let Vicky jsou dost poutavé, z prvních desítek stran na vás dýchá její naivita, bezstarostnost i schopnost lépe se vypořádávat s divnými či nadpřirozenými situacemi. Příběh se rozjíždí rychle, v jeho druhé lince sledujeme Charlieho Manxe, který si zvesela krade děti jako by se nechumelilo, dokonce je schopen si najít poskoky, které zasvětí do pomíjivých kouzel své Vánoční říše a boje za spravedlnost. Po prvním střetu náctileté Vicky s Manxem se ale prvotní kouzlo knihy začíná trochu vytrácet. Příběh je daleko táhlejší a zaobírá se spoustou věcí, jen ne tím, co čtenáře skutečně zajímá. Ve výsledku to Hill dokáže ještě napravit a z knihy se i tak stává skvělá vánoční jízda, ale být NOS4A2 o takových 200 stránek kratší, možná by to pomohlo dynamice příběhu a čtenář by snáze udržel pozornost.

Na jednu stranu je dospělá Vicky, která řeší svou dětstvím pochroumanou mysl a rodinu, ke které přišla více méně náhodou, poměrně zajímavá. Na druhou ale jasně vede její dětské já, které si nebralo tolik servítek. Při čtení se čtenář párkrát zamyslí nad tím, jak by asi příběh vypadal, kdyby Vicky s Manxem bojovala už jako dítě. Tuto verzi nám ale Hill nepřináší, takže je třeba se spokojit s tím, co si pro nás připravil.

Nejzajímavější je rozhodně postava Charlieho Manxe, který není nijak pozoruhodným zločincem, ale díky v mysli vybudované Vánoční říši dokáže své činy dost dobře maskovat. Zároveň věří v to, že únosy dětí z (podle něj) nezpůsobilých rodin jsou společnosti prospěšné, ve Vánoční říši už přece nemůže být nikdo smutný ani týraný rodiči. Poleva teče proudem, každý den se rozbalují dárky a k večeři se jí jedině čokoláda. Zato se ale násilně odvlečeným dětem stanou jiné zrůdnosti, které nestárnoucí Manx už nevidí. Vánoční říše není ani zdaleka tak růžovým a mírumilovným místem, jak se rozhodl všem tvrdit.

Sečteno a podtrženo, i přes trochu zdlouhavý prostředek je kniha napínavá, plná zvratů a zajímavých rozuzlení. Jestli ale čekáte, že vás perfektně naladí na Vánoce, rychle tuhle myšlenku vypusťte – pokud se nechcete celé svátky bát, že vám před domem bude stát černý Rolls-Royce.


NOS4A2
Rok vydání: 2019 (2. vydání – 1. vydání vyšlo pod názvem Vánoční říše)
Překlad: Adéla Bartlová
Nakladatelství: Beta - Dobrovský
Stran: 672
Vazba: vázaná s přebalem
Cena: 359 Kč

RecenzeLiteraturaJ. HillBeta-DobrovskýHororFantasy
Kategorie: Bloggeři, JFK

James Tynion IV. – Batman Detective Comics #5: Život v osamění (Rebirth)

Schefikův blog - 9. Prosinec 2019 - 12:15
  ANOTACE: Batmana léta sužovaly myšlenky na smrt Tima Drakea, mladého hrdiny, jenž jako Red Robin bojoval po jeho boku. Tim Batmanovi pomáhal sestavit tým, který se spolu s Temným rytířem staral o bezpečnost v Gothamu. Při obraně města však Tim padl. Nebo to aspoň tak vypadalo. Ve skutečnosti byl Red Robin držen v zajetí, [...]
Kategorie: Bloggeři

ROZHOVOR (z BristolConu): Juliet McKennová

Agent JFK - 8. Prosinec 2019 - 19:54

Mohlo by se zdát, že je toto jméno v české kotlině neznámé. Ale stačí trochu zapátrat a zjistíte, že s ní v Ikarii vyšel rozhovor a že o ní psal Martin Šust na FantasyPlanet v září 2005 (psal tehdy výborný seriál Historie moderní fantasy, tento díl byl o roce 1999; doporučujeme!), konkrétně jako o „nadějné debutantce“ se „svéráznou a velmi přitažlivou hrdinkou“. Recenze z téhož webu z prosince 2004 hodnotí Zlodějčinu hru (2004, Triton, překlad Robert Čapek, v orig. The Thief's Gamble, 1998) jako průměrnou fantasy, což mnohé příznivce nadzvedlo ze židle natolik, aby se ozvali v diskuzi. Prodeje asi nebyly bůhvíjaké – sága Einarinn sice vyšla celá, ale nic dalšího od Juliet McKennové v češtině nevyšlo. V angličtině její tvorba zaznamenala dostatečně velký ohlas, aby to autorku motivovalo k dalšímu psaní. Proto jí po sériích The Aldabreshin Compass, The Chronicles of the Lescari Revolution a The Hadrumal Crisis a mnoha povídkách zrovna vychází i poslední série: The Green Man (Zelený muž). Její první díl, The Green Man's Heir (Dědic Zeleného muže), se probojoval do užšího výběru British Fantasy Awards 2019, což se jí naposledy povedlo se dvěma díly Einarinn v roce 1999 – tehdy zvítězil Kingův Pytel kostí. (Pro ty, kteří stejně jako já neznali fenomén Zeleného muže, doporučuji pro začátek Wikipedii, pozn. autora.)

Juliet McKennovou jsem na BristolConu odchytil jako první. Byl jsem nervózní, ale ona se ukázala jako dáma a zkušená autorka. Odpovídala obšírně, úspěšně si domýšlela, na co jsem se svojí neobratnou angličtinou toužil zeptat, byla nesmírně milá a vstřícná, ale zároveň brala moje otázky velmi vážně – a vzniklo interview, které otevírá prostor pro mnohé další dotazy. Podezření, že tahle paní je zatraceně chytrá a dobře si rozmyslí, než něco plácne, se potvrdilo v panelech, kterých se zúčastnila. Snad se opravdu nějaký nakladatel chytí a něco od ní vydá, jak doufáme na konci rozhovoru.

Zajímavé odkazy pro anglicky čtoucí:
Stránky Juliet McKennové
Twitter Juliet McKennové

Něco mezi rozhovorem a představením autorky na Oxford Mail
Rozhovor zejména o Einarinn
Rozhovor pro Ikarii (dnešní XB-1; přeložený vyšel v květnovém čísle v roce 2005)

Zajímavé odkazy pro anglicky mluvící:
Rozhovor k četbě i poslechu na ScifiFantasyNetwork
Autorské čtení a rozhovor na YouTube (chcete-li přeskočit úvodní povídání, samotná autorka se objeví až v čase 2:56)

 

Rozhovor

Některé z vašich knih byly přeloženy do češtiny, konkrétně sága Einarinn v roce 2004. Co si o tom dnes myslíte?

Když se zpětně podívám na ty knihy? Nedávno jsem kontrolovala text, revidovala je a připravovala k novému vydání. A mohu s úlevou prohlásit, že se drží docela dobře. Je nesmírně zajímavé sledovat, jak se můj styl za těch dvacet let změnil. Je také zajímavé pozorovat, jak u mě některá témata přetrvávají. Přátelství, loajalita, osobní zodpovědnost. V mém podvědomí je očividně hluboce zakořeněno něco, co prochází celou mou tvorbou až dodnes. Jedna zajímavost z té doby: velmi záměrně jsem psala postavu ženského hrdiny spíše než hrdinky, čímž myslím skutečnost, že hlavní postava nebyla definována svými vztahy k mužům. Určitě jsem v té době nebyla jedinou spisovatelkou, která to dělala, ale byla to ve fantasy relativně nová věc. V mém případě se to vyvinulo z krimi, kterou jsem v té době četla a kde se nezávislé ženy v roli detektivů objevovaly, třeba V. I. Warshawski, Kinsey Millhone, Kate Brannigan, a první recenze se zaměřily na tuto skutečnost jako na něco neobvyklého a odchylujícího se od poznávacích znaků fantasy. A teď, o dvacet let později, je to pevně zakotveno ve fantastickém mainstreamu, což pokládám za pozitivní a povzbuzující. Zajímavé také je, jak se v současné fantastice hlad po rozmanitosti, který začal právě se silnými a nezávislými hrdinkami, orientuje na rasová a genderová témata a na téma sexuální orientace, která se prostě neobjevovala, když jsem začala fantasy číst.

Zrovna nedávno vyšel v češtině článek o N. K. Jemisinové, její Zlomené zemi a hrdinech, respektive hrdinkách v té trilogii! Pamatujete si překlad do češtiny? Spolupracovala jste s překladateli, nebo vůbec ne? (První díl série Einarinn přeložil Robert Čapek, všechny ostatní pak Adéla Bartlová, pozn. autora)

Na překladu do češtiny jsem se nepodílela. Jedna z obrovských výhod e-mailu je, že když mají být moje knihy přeloženy, vždy dávám překladatelům k dispozici svoji e-mailovou adresu, aby se mě na cokoliv mohli zeptat. Spolupracovala jsem s nizozemskými, japonskými a tureckými překladateli a je fascinující, které prvky se v překladu ztrácejí. Zejména v případě Japonců a Turků – věci, které jsem si vytáhla z britské nebo západoevropské historie, byly pro tyto překladatele naprosto cizí. Nejsem v kontaktu s českými a slovenskými fanoušky, ale ohromilo mě, kolik evropských fanoušků si knihu přečte v překladu a potom ještě jednou v angličtině jako jazykové cvičení. Mám fanoušky v Německu a v Rusku a ti mi říkali, že překlady do jejich jazyků jsou velmi povedené. A také vím, že fanoušci v Maďarsku… ehm… vznesli námitky proti chybám v překladu. Vědomí, že se evropský fandom tolik zajímá o tuto problematiku, mě velmi těší. Musím ale přiznat, že mě poněkud překvapily obálky českého vydání.

Pozitivně, nebo negativně?

Mno… všechny ty spoře oděné ženy v kroužkové zbroji a celý ten pirátský vzhled byly poněkud překvapivé. Řekla bych, že ti, kteří si knihy koupili na základě obálky, nemuseli najít zrovna to, co očekávali. Ale snad aspoň to, co našli, poupravilo jejich smýšlení o některých drobnostech. (I v českých recenzích se objevily reakce kritizující obálky. Viz např. zde, pozn. autora.)

Mohu vás ujistit, že se situace od té doby změnila a že obálky v České republice jsou dnes výrazně lepší.

To je povzbudivé. Ale víte, jak to je: nakladatelé vědí, co se nejlépe prodává.

Myslím, že se od té doby změnil diskurz, což je dobře.

Tak… bylo to před dvaceti lety.

Ještě jedna otázka. Která vaše kniha by měla být přeložena do češtiny a proč?

Všechny!

No, tak to samozřejmě, ale pojďme vybrat jednu knihu nebo jednu sérii.

Hodně by mě zajímal překlad série The Green Man (Zelený muž).

To je vaše poslední série, že?

Ano, ta nejnovější. Ty příběhy mají kořeny v anglickém venkově a zajímaly by mě reakce lidí ze zcela odlišných zemí. I když věci jako Zelený muž a vztah obyvatelů měst k lesům, krajině, řekám, vodě byly vždy součástí evropské literatury a myšlení přinejmenším ve stejné míře jako v Anglii a na britských ostrovech. Narazila jsem na zpodobnění Zeleného muže třeba ve Slovinsku. Bylo by velmi zajímavé pozorovat, co si čtenáři z ČR promítnou do mých knih z vlastní zkušenosti a jak to ovlivní způsob, jakým by ty příběhy četli. Vzpomínám si na některé fascinující konverzace s evropskými fanoušky o rozdílných zkušenostech, na kterých se zakládalo jejich čtení ságy Einarinn – a hodně by mě to zajímalo i v případě knih o Zeleném muži.

Třeba se najde nějaký nakladatel, který si přečte tento rozhovor a dostane zálusk na překlad vašich knih. Děkuji mnohokrát!

Není vůbec zač, bylo mi potěšením.

Rozhovor – originál

I would say that the journey of you as a writer to the Czech audience was quite difficult, because it Some of your books are translated into Czech, more specifically, it was the Tales of Einarinn in 2004. What do you think about it today?

When I look back at those books? I have recently just been reviewing them, revising the text, checking the text for new print editions. I am relieved to say they do hold up very well. It is very interesting to see how my writing style has changed in the twenty years. It is also interesting to see themes that have continued to be present in my work. The ideas of friendship, loyalty and individual responsibility. Clearly, there is something deep in my subconscious that has come through in my work and still does. One of the interesting things was that at the time I was very consciously writing a female hero, rather than a heroine, by which I mean a women who was not defined by her relationship with men. I certainly wasn't the only fantasy writer doing that at the time, but it was a relatively new thing in fantasy fiction. In my own case it spun off the crime fiction that I was reading where independently minded female private eyes, V. I. Warshawski, Kinsey Millhone, Kate Brannigan, were coming through in the crime fiction, and certainly early reviews of those books highlighted that as something unusual and getting away from the established traits of fantasy. Twenty years on, that's firmly in the mainstream of fantastic fiction, which I find very positive and encouraging. And it is interesting to see the ways in which in contemporary fantasy that drive for diversity which started with strong and independent women is now addressing issues of race and gender and sexuality in ways that when I started reading fantasy simply wasn't being addressed.

Well, actually just recently there was a big article in one of the Czech magazines about N. K. Jemisin and her Broken Earth and the feminine heroes, or actually heroine there. Do you remember the translation to Czech? Did you cooperate with translators, or not at all?

Not on the Czech books. One of the great pluses of e-mail now is that I've always said when my book have been translated that the translator should have my e-mail address and if they have any questions they should get in touch, and I have certainly worked with my Dutch, Japanese and Turkish translators, and it's curious to see which elements don't translate. Particularly with Japanese and Turkish translators – things that I've drawn from British history or western European history, which were completely alien to those writers. One of the great things about central European fandom is – I don't think I have had any contact with Czech Republic or Slovakian fans, but I was fascinated to learn how many European fans would read the book in translation and then read it in English original as an English language exercise. I have had German and Russian fans who told me there are very good translations, and I know that Hungarian fans have been known to… err… challange publishers over the faults in their translations. So it is lovely to think that European fandom engages in such a commited fashion with the work.
I must say, though, the Czech cover art was a bit of a surprise.

A good surprise, or a bad one?

Well, the whole scantily clad woman draped in chainmail and the whole bondage pirate look was a bit of a surprise. I feel that anyone who bought those books on the basis of the cover may well not have found what they were expecting. But hopefully what they found might have corrected their thinking on a few aspects.

I can assure you the situation has changed since then and the covers today are really better today in the Czech Republic.

That's very reassuring. But, you know, publishers know what sells best in their market.

I think the discourse has probably changed, which is good.

Well, it was twenty years ago.

One last question. Which of your books that are not translated into Czech should be translated and why?

All of them!

Oh, of course, but pick, let's say, one book or one serie.

I would be very interested to see the Green Man books translated.

That's the last one, right?

Yes, the most recent ones. Because they are very, very much rooted in the English countryside, and I would be very interested to see the responses of people coming from a completely different country; though things like the Green Man and the relationship of city-dwellers and town-dwellers with woods, with country, with rivers, with water, that has been a strand in European literature and thinking at least as much if not more so than it has in the United Kingdom, in British Isles. I come across images of Green Man in Slovenia, for example. It would be very interesting to see what readers from the Czech Republic brought to those books from their own experience and how that influence the way they read those stories, because I have had fascinating conversations with European fans about the different experiences that have underpinned their readings the Tales of Einarinn, and I would be absolutely fascinated to see that with the Green Man books.

Maybe some publisher will read this interview and maybe they will be tempted to do the translation of your books. Thank you very much!

You are entirely welcome, it has been a pleasure.

Poděkování patří Polly Gallisové, která mi pomohla s přepisem méně srozumitelných pasáží. Za případné chyby v přepisu a překladu může právě a pouze autor rozhovoru. 
Thanks to Polly Gallis, who checked some of the difficult parts of the interview. All remaining errors in both transcription and translation are mine.

 

rozhovorInterviewLidé. BristolConJ.McKennová
Kategorie: Bloggeři, JFK

#2078: DC komiksový komplet 77: Batman - Černá rukavice

Comics Blog - 6. Prosinec 2019 - 11:19
DC komiksový komplet 77: Batman - Černá rukavice (Batman: The Black Glove)Vydalo Eaglemoss Collections v pevné vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako čísla 667 až 669 a 672 až 675 série "Batman" a jako "Detective Comics 110" v nakladatelství DC Comics. České vydání se prodává v plné ceně za 229 Kč na stáncích. Předplatit je možné sérii na stránkách nakladatele.
Scénář: Grant Morrison, Don Cameron
Kresba: J. H. Williams III, Tony S. Daniel, Ryan Benjamin, Win Mortimer

Grant Morrison rozhodně není autor, kterého bych nějak moc zbožňoval ale říkal jsem si, že třeba bude fajn mu dát po nějaké době zase šanci, navíc v příbězích, které jsem ještě nečetl a česky ani jeden nevyšel. Kniha "DC komiksový komplet 77: Batman - Černá rukavice" totiž obsahuje tři příběhy, které předcházejí komiksu "Batman: R.I.P.", který už jsme česky číst mohli. Kniha "DC komiksový komplet 77: Batman - Černá rukavice" obsahuje tři příběhy, které vycházely v rámci série "Batman", první v číslech 337 až 339, druhé dva pak v číslech 672 až 675. Hezké na těch příbězích je, jak jsou každý jiný. Nejlepší mi osobně přišel příběh první, který se odehrává v Anglii. Ano, skutečně. Grant Morrison si vzal na paškál starou událost ještě z 50. let, kdy se Batman dostal nejen do Anglie, ale rovnou se rozhodl vytvořit evropský tým superhrdinů. A právě ti se zde objevují, protože Grant Morrison je v příběhu přiměl se zase po letech dát dohromady. A tentokrát se dostavil i Batman, který na pozdější setkání nechodil.

Nebudu lhát, tohle mě prostě bavilo. Bavilo mě, jak to má retro nádech a jak se zde objevují postavy, které jsem tedy pravda ani neznal, ale dávají smysl i v tomhle moderním příběhu, a to i přesto, že ten původní musel být hodně naivní a nejspíš pro dnešního čtenáře celkem směšný. Druhý faktor, proč se mi komiks líbí, to je skutečnost, že je celý koncipován jako klasická detektivka, ještě tedy trochu s bondovskými prvky. Jako kdyby Morrison i styl chtěl přiblížit Británii. A funguje mu to, a to i přesto, že jinak Batmana mimo Gotham moc nemusím. Do Gothamu se pak vracíme se dvěma zbylými příběhy. V jednom proto, aby se Batman mohl utkat s jedním z těch, kdo se ho snaží napodobovat, ale mají t v hlavě ještě víc pomotané a jsou spíše nebezpeční. Za tímhle příběhem je pozadí, které nám trochu chybí, což je škoda a kniha "DC komiksový komplet 77: Batman - Černá rukavice" tohle musí doplňovat jen textovým úvodem. Ale aspoň že tak, ty textové úvody jsou přece jen trochu přínosné, hlavně když to povědomí prostě nemáme.

Poslední příběh je také v Gothamu a docela dost se věnuje Bruceovu osobnímu životu. Zase se rozhodl, že bude randit a tentokrát pořádně. Jeho aktuální vyvolená se jmenuje Jezebel Jet. Opravdu. Ale nejde jen o ni, jde i o to, že je tu nepřítel, proti kterému je třeba bojovat. Tento příběh je velmi osobní, konec může překvapit a možná i trochu naštvat v tom smyslu, že se hned nedovíme, jak to dopadne. Ale tak pokud sáhnete po komiksu "Batman: R.I.P.", nakonec se to dozvíte. Součástí knihy "DC komiksový komplet 77: Batman - Černá rukavice" je také retro sešit, kde sledujeme jedno z prvních dobrodružství ve Velké Británii. Tohle je taková sranda detektivka, kde Alfred má komickou roli. Trochu se to snaží vzdát hold Sherlocku Holmesovi, ale na to je to příliš jednoduché. A popravdě v dnešní době už je to opravdu jen úsměvné, nic víc. Ale aspoň je tu ten zajímavý kontrast v tom, jak byl pojat detektivní příběh ve 40. letech a jak ho pak pojal o šedesát let později Grant Morrison. Morrison z toho rozhodně vychází vítězně.

Komiks "DC komiksový komplet 77: Batman - Černá rukavice" obsahuje tři příběhy, které jsou z mého pohledu různorodé nejen dějově, ale i kvalitou. Za mě je rozhodně nejlepší první, ale tady jde o to, že mám podobný retro styl rád a navíc se Grantovi Morrisonovi skvěle podařilo navázat na klasické britské detektivky a špionážní filmy. Druhý příběh je poměrně syrový, má dobrou psychologii, to se mi na něm velmi líbilo, i když mě již nenadchnul tolik jako příběh první. A nakonec je tu příběh třetí, který sice rozvíjí něco, co bylo a bude ještě pro Batmana důležité, ale popravdě už mě nebavil vůbec a moc jsem si z něj nezapamatoval. I tak ale kniha "DC komiksový komplet 77: Batman - Černá rukavice" ukazuje, že i z mého pohledu může Grant Morrison napsat dobrý příběh s Batmanem, což je pro mě docela milé zjištění. A černá rukavice je docela zajímavá organizace, minimálně to vede k zajímavým komiksovým stránkám, pokud rukavice udeří.

Na Comics Blogu najdete také recenzi na knihy:
DC komiksový komplet 1: Batman - Ticho, kniha první
DC komiksový komplet 2: Batman - Ticho, kniha druhá
DC komiksový komplet 3: Green Lantern - Tajemství původu
DC komiksový komplet 4: Batman a syn
DC komiksový komplet 5: Superman - Utajený počátek
DC komiksový komplet 6: Batman - Dlouhý Halloween, kniha první
DC komiksový komplet 7: Batman - Dlouhý Halloween, kniha druhá
DC komiksový komplet 8: Green Lantern - Rok jedna
DC komiksový komplet 9: Superman - Pro zítřek, kniha první
DC komiksový komplet 10: Superman - Pro zítřek, kniha druhá
DC komiksový komplet 11: JLA - Babylonská věž
DC komiksový komplet 12: Superman - Poslední syn Kryptonu
DC komiksový komplet 13: Superman/Batman - Nepřátelé státu
DC komiksový komplet 14: JLA - Rok jedna, kniha první
DC komiksový komplet 15: JLA - Rok jedna, kniha druhá
DC komiksový komplet 16: Harley Quinn - Preludia a nokurňa
DC komiksový komplet 17: Superman - Muž z oceli
DC komiksový komplet 18: Batman - Smrt v rodině
DC komiksový komplet 19: Lex Luthor - Muž z oceli
DC komiksový komplet 20: JLA - Země 2
DC komiksový komplet 21: The Brave and the Bold - Vládci štěstí
DC komiksový komplet 22: Superman - Supermanova smrt
DC komiksový komplet 23: Flash - Zrozen k běhu
DC komiksový komplet 24: Robin - Rok jedna
DC komiksový komplet 25: Superman/Batman - Supergirl
DC komiksový komplet 26: Triumvirát
DC komiksový komplet 27: Wonder Woman - Ztracený ráj
DC komiksový komplet 28: JLA - Hřebík
DC komiksový komplet 29: Batman - Zkáza, jež postihla Gotham
DC komiksový komplet 30: Wonder Woman - Kruh
DC komiksový komplet 31: Superman - Brainiac
DC komiksový komplet 32: Catwoman - Selinina velká loupež
DC komiksový komplet 33: JLA - Spravedlnost, kniha první
DC komiksový komplet 34: JLA - Spravedlnost, kniha druhá
DC komiksový komplet 35: Batgirl - Rok jedna
DC komiksový komplet 36: Batman - Zrození démona, kniha první
DC komiksový komplet 37: Batman - Zrození démona, kniha druhá
DC komiksový komplet 38: Mladá spravedlnost - Jejich vlastní liga
DC komiksový komplet 39: Catwoman - Po stopách Catwoman
DC komiksový komplet 40: Green Arrow - Prázdný toulec, kniha první
DC komiksový komplet 41: Green Arrow - Prázdný toulec, kniha druhá
DC komiksový komplet 42: Flash - Válka lotrů
DC komiksový komplet 43: Batman - Podivná zjevení
DC komiksový komplet 44: Superman - Odkaz, kniha první
DC komiksový komplet 45: Superman - Odkaz, kniha druhá
DC komiksový komplet 46: Wonder Woman - Oči Gorgony
DC komiksový komplet 47: Plastic Man - Na útěku
DC komiksový komplet 48: DC Nová hranice, kniha první
DC komiksový komplet 49: DC Nová hranice, kniha druhá
DC komiksový komplet 50: Flash - Návrat Barryho Allena
DC komiksový komplet 51: JLA - Další hřebík
DC komiksový komplet 52: Wonder Woman - Bohové a smrtelníci
DC komiksový komplet 53: Batman - Muž, který se směje & Arkham
DC komiksový komplet 54: JLA - Nový světový řád
DC komiksový komplet 55: Nová Mladí Titáni - Smlouva s Jidášem
DC komiksový komplet 56: Liga spravedlnosti - Volání po spravedlnosti
DC komiksový komplet 57: Batman - Pod maskou
DC komiksový komplet 58: Green Lantern / Green Arrow - Krušné cesty hrdinství
DC komiksový komplet 59: Bažináč, kniha první
DC komiksový komplet 60: JSA - Zlatý věk
DC komiksový komplet 61: Mezinárodní liga spravedlnosti
DC komiksový komplet 62: Bažináč, kniha druhá
DC komiksový komplet 63: Green Lantern - Hledaný: Hal Jordan
DC komiksový komplet 64: Superman a Legie superhrdinů
DC komiksový komplet 65: Mladí titáni: Budoucnost je teď
DC komiksový komplet 66: Batman - Dynastie Temného rytíře
DC komiksový komplet 67: Flash - Zkrotit bouři
DC komiksový komplet 68: Mezinárodní liga spravedlnosti, kniha druhá
DC komiksový komplet 69: Superman - Krize karmínového kryptonitu
DC komiksový komplet 70: Hawkman - Nekonečný let
DC komiksový komplet 71: Superman/Batman - Trýzeň
DC komiksový komplet 72: Flashpoint
DC komiksový komplet 73: Batman/Huntress - Volání po krvi
DC komiksový komplet 74: JLA - Vyšší moc
DC komiksový komplet 75: Superman - Co se stalo s Mužem zítřka?
DC komiksový komplet 76: JLA/JSA - Neřest a ctnost
DC komiksový komplet: Krize na nekonečnu Zemí
Kategorie: Bloggeři

Fenomén Novotný: ROZHOVOR 02: O politice a společnosti: „Problém je v islámu“

Agent JFK - 6. Prosinec 2019 - 10:15

Celoživotně se zajímáte o politické dění, o to, co se děje v Evropě a ve světě. Je to vidět na vašich románech, a to výrazně víc než ve vašich povídkách, protože ty přece jen vznikaly ve specifickém čase, psal jste Mrožoviny, které se často vyjadřovaly k aktuálním událostem. Jaké jsou současné problémy Evropy?

Já v tomto souhlasím s Masarykem a dneska se to objevuje všude, i v novinách a v televizi. Problémem Evropy bylo, je a bude Německo. Je to obrovský problém a nikdo neví, co s tím, ani sami Němci. Oni se topí ve své minulosti, nejsou schopni se jí zbavit. Vezměme si třeba tezi, že nacionalismus je vždycky špatný a že všechny nacionalismy jsou špatné. Když tuto tezi začneme logicky rozvíjet, musí nám vyjít, že Purkyně byl zločinec, Palacký byl zločinec, Němcová byla zločinec a největší zločinec byl Masaryk, protože vytvořil zločinecký stát Československo. Ale to v tomto případě už cituji Hitlera. To byla hlavní Hitlerova devíza a najednou tito lidé, kteří se pyšní tím, jací jsou demokrati a jak jsou pro Evropskou unii, si neuvědomují, že papouškují Hitlera! Jak to, že jim to nedochází? Nakonec, kdybych toto domyslel, že všechny nacionalismy jsou stejně špatné, tak za rozpoutání II. světové války není zodpovědný Hitler, ale Beneš. A to je opět goebbelsovská propaganda. Jak to, že to těm lidem nedochází? Proč na to nikdo neupozorní? A proto píšu a chci na to upozornit ve svých knížkách.

Myslím, že ta otázka nás pronásleduje už od dob národního obrození, kdy si pár lidí usmyslelo, že by bylo fajn navrátit češtinu – ono se jim to nějakým zázrakem povedlo. Už v 80. letech 19. století píše Hubert Gordon Schauer stať Naše dvě otázky, kde se v podstatě ptá: Hele, nebylo by lepší, kdybychom zůstali s Němci, protože by se to netříštilo, měli bychom jednotný jazyk a tak dál?

Pokud vím, s tímto vystoupil Kundera na slavném sjezdu spisovatelů v roce 1967. Já jsem ho sledoval četbou Literárních novin, které jsem jako student pilně odebíral, a tam také položil tuto otázku, která vzbudila obrovský odpor, hlavně mezi komunistickými spisovateli. Ale dneska jsem rád, že se to stalo, protože tím, že jsme získali národní sebevědomí, vlastní stát a vlastní národnost, jsme se nenamočili do hříchů, které spáchali Němci. Jinak bychom v tom jeli s nimi. A já jsem tomu rád. Jsem rád, že nenesu tuto vinu.

Zase bychom ale nevěděli, že bychom ji mohli nenést. Respektive psaly by se o tom alternativní historie.

Ale já si myslím, že oni to prostě dobře cítí ve svém podvědomí, proto se chovají tak, jak se chovají, říkají, že nacionalismus je špatný všechen. A to je kouřová clona, v níž schovají svou vinu, protože jenom ten německý nacionalismus byl opravdu zrůdný. Já nevím o žádném jiném nacionalismu, a to jsem použil při přednášce o prusko–francouzské válce, kterou jsem měl pro Klub Julese Verna, nevím o žádném jiném národu, který by vyhlásil svou říši na dobytém území a v obsazeném paláci jiného krále. Ona totiž Německá říše byla vyhlášená ve Versailles v roce 1871. Nevím o žádném jiném národu, který by toto udělal.

Já s vámi nechci příliš polemizovat, protože mám na paměti, že bychom měli vést rozhovor o vaší tvorbě. Ale zajímá mě to.

To je v pořádku. Mě tohle prostě zajímá, tomu se v poslední době hodně věnuji. Je to motor, který mě bude jako autora pohánět dál, protože si myslím, že se dostáváme do přelomové doby, kdy se smazává hranice mezi bohatými a chudými, tím pádem klasická politická levice a pravice ztrácí smysl. To jde vidět, všechny tyto strany na celém světě ztrácejí, nikoho už nezajímá, jestli volí socialisty nebo naopak nějakou pravicovou stranu. Co ale lidi zajímá, je, jak se jejich političtí zástupci staví třeba k otázce zachování národního státu. To je to, z čeho mají lidé politický strach. A nahání to vodu na mlýn různým Okamurům a jiným, protože etablovaní politikové jsou buď tak slepí, nebo tak ideologicky zmanipulovaní, že tuto otázku nechávají ležet na ulici. A tam ji zvedne každý. To pokládám za tragédii dnešní doby a budu psát tak, abych na to upozorňoval. A myslím, že takové romány, které vycházejí z alternativní historie, se k tomu skvěle hodí. A nejsem sám. Nevím, jestli jste si všiml, nebo jestli si toho scifistická obec všimla, ale dnes fantasy romány nebo obecně fantasy hlavně z alternativní historie prožívají obrovský boom. Píše to Kotouč, píše to Drnek, píše to spousta a spousta autorů v zahraničí. Proč? Protože všichni tady v té západní civilizaci cítíme, že staré hodnoty jsou ohrožené a ptáme se, co se v minulosti udělalo špatného, že k tomu došlo, a klademe si otázku: Nebylo by lepší, kdyby ty dějiny běžely nějak jinak? A všechny nás to nutí tak psát.

Já jsem z vás měl vždycky pocit takového euroskeptika, ale na druhou stranu jak v Křižníku Thor, tak v Osudovém konvoji vystupuje jako velké zlo Rusko. V Osudovém konvoji se mihne i prezident Zeman. Takže jak to vlastně je s tou Evropskou unií, světem, Čínou, Ruskem a vůbec?

Já jsem euroskeptik do té míry, že nechci, aby Česká republika z Evropské unie vystoupila. Chci ale, aby Česká republika tlačila na změnu koncepce Evropské unie. Myslím si, že vytvářet nějaký evropský superstát, k čemuž Evropská unie směřuje, je naprosto špatně. Myslím si, že idea národních států není ještě zdaleka vyčerpána, a řekl bych, že je to přímo obráceně, než jak se nám předestírá. Nám se tvrdí, že problémy, které dneska ve světě globálního charakteru existují, nemůže žádný národní stát zvládnout sám. Když ale o tomto začneme přemýšlet hlouběji a začneme si promítat různé situace, které dneska ve světě jsou, dojdeme k závěru, že většina těch problémů je způsobena právě tím, že někdo se snaží superstát vytvořit. Kdyby se to nechalo národním státům, 90% problémů zmizí. Ale ono to jde ještě dál. Když člověk analyzuje současnou situaci ještě hlouběji, dojde k přesvědčení, že o superstát usilují nadnárodní korporace, pro něž je masa beztvarých občanů, kteří neví, odkud jsou a kam patří, naprosto ideální. Poslední brzdou, která drží tyto korporace na uzdě, jsou podle mého názoru právě národní státy. Proto tyto korporace přes určitou ideologii, která jde z Bruselu, útočí na koncepci národních států, protože když se jim podaří ji rozbít, bude jim svět vydán všanc. A budou si dělat, co chtějí. To, co je dokáže udržet na uzdě, jsou národní státy se svými institucemi – parlamenty, soudy a tím vším. Jestli toto padne, vznikne neovladatelný kolos. Možná tam budou tytéž instituce, ale k čemu je parlament, který má 600 nebo 800 poslanců? Ten není schopen ničeho. Jsou mně sympatické a naprosto podepisuji myšlenky lidí z Institutu Václava Klause, který velice rád čtu a souzním s ním. A pokud vím, Václav Klaus také není pro vystoupení republiky z Evropské unie, ale říká přesně to, co si myslím já, že je třeba tuto organizaci reformovat, aby to byl ekonomický spolek nezávislých samostatných států, který má jenom společné hospodářské záležitosti. Nikoliv politické, hospodářské. Politiku ať si každý stát řeší sám. Nakonec máme spoustu bilaterálních dohod. Všechno se dá řešit bilaterálně. Například tvrdý brexit je zrovna takový strašák, který nemá žádné opodstatnění, protože se to všecko vyřeší bilaterálními smlouvami. Možná půl roku bude nějaký zmatek, ale všecko se uklidní.

Co je to vlastně národ?

Národ? O tom jsem často přemýšlel a samozřejmě je mi naprosto cizí a úplně proti srsti ta nacistická představa, že to je spojení krve a půdy. Ne. Podle mě je národ společenství lidí téže kultury. To znamená jazyka a kultury: literatury, slovesnosti a toho všeho. Proto jsem v Prstenu od vévodkyně napsal, že Božena Němcová byla pro Rakousko-Uhersko větší nepřítel než jakýkoliv český politik. Její Babička udělala pro vytvoření českého povědomí, českého národa tak mnoho, že si to ani nedovedeme představit. Co tvoří národ? Společné báje, společné pohádky. A to formuje nebo tvaruje vnímání světa toho kterého národa. A to je podstatné, to je důležité. Proto mám radost, když vidím vietnamskou holku, která mluví perfektně česky a má český blog na sociálních sítích. To je Češka jak poleno, protože ona tu Boženu Němcovou zná stejně dobře jako já. Ta už se do Vietnamu neodstěhuje. Ona tam má možná babičku, prababičku, ale už se nevrátí a její děti budou vyrůstat tady v Česku. V tom není problém. Ovšem problém je v islámu, který vykazuje obrovskou rezistenci vůči splývání s vnějším prostředím a myslím si, že tou zaskočil i ty tvůrce, kteří sem chtěli tyhlety lidi pozvat z důvodu, opět bych řekl, nějakých nadnárodních zájmů. A najednou se podle mě dostali do slepé uličky, protože tito lidé se odmítají přizpůsobit. Já mám strach z jedné věci. Já jsem to zažil ve vlastním životě několikrát: v roce 1948 jsem z toho neměl pojem, to mi byly čtyři roky, ale v roce 1968 a následně do roku 1971 jsem to mohl sledovat velice zblízka a na vlastní kůži. Ono totiž, a sociologové to umí dokázat nějakými matematickými modely, stačí jenom malá skupina, dejme tomu 10–15%, která dokáže strhnout, ovlivnit a terorizovat zbývajících 85%. Já věřím, že 85% muslimů jsou mírumilovní lidé, ale ti vůbec nejsou odolní proti těm 15%  radikálů. A ti radikálové jsou schopni z nich postavit armádu. A oni si pak ani neštěknou, protože proti tomu nemají zábrany. Korán se koneckonců vyjadřuje jasně, a pokud je nějaký muslim mírumilovný, tak se podle mého názoru řídí koránem jenom velmi volně.

Jsou evropské demokratické státy dostatečně demokratické a silné, aby to ustály?

Teď je otázka, co si člověk představuje pod pojmem stát. Jestli se myslí státní aparát, tak tam se vznáší velký otazník. Ale jestli se tím myslí masa lidí v tom státě, pak si myslím, že ano. Protože v určitém okamžiku, když si ta masa lidí uvědomí, že jde o jejich nejzákladnější hodnoty, jako je národní identita, se prostě postaví na odpor. A jestliže si to ta věrchuška neuvědomí, bude smetena.

Není pomalá integrace tím jediným možným východiskem? Zavřít hranice v dnešní době mi připadá nemožné.

Já bych to řekl takhle. Samozřejmě nepopírám, že za 1000 let nebudou existovat žádné národní státy–

–nebo žádná náboženství.

To si říct netroufám, ale docela bych řekl, že nebudou žádné národní státy, možná ani žádné národy, to je docela klidně možné. Ale k tomu musí dojít evolucí. Já říkám, že revoluce je znásilněná evoluce a nikdy to nepřinese nic dobrého. K evoluci může dojít teprve tehdy, až lidé zjistí, že národní slupku nepotřebují. Pak teprve může národní stát zaniknout. Otázka je, jestli to lidé vůbec kdy zjistí, ale každopádně je to podmínka, která se nedá obejít. Teprve až lidi, všichni, masa, zjistí, že tu národní slupku už nepotřebují, pak teprve může národní stát zaniknout, ale nikdo jim to nemůže diktovat shora. Byrokrat. Nařídit usnesením. To nebude fungovat.

Mějme tedy národní stát, Českou republiku, Maďarsko, to je jedno, ale mějme stát dostatečně silný na to, aby dokázal integrovat cizince, stejně jako každé společenství eliminuje vrahy nebo zločince, protože je to pro společné dobro dobré.

Dobře, ale na to máme metody, máme kriminály, do kterých se tito lidé zavírají. Ale přece není možné zavřít do kriminálu milion islamistů. Tady je další problém, obrovský, se kterým si pravděpodobně nikdo neví rady, stačí se podívat na demografické statistiky, jak raketově roste obyvatelstvo Afriky, a přitom Evropa si pořád drží těch 250–350 milionů.

Zdá se, že vymíráme.

Ono se to spíš drží. Ale koncem století má být v Africe 1,5 miliardy lidí. Čili desetkrát víc než dnes. Přitom tam roste lékařská péče, tím pádem roste porodnost, klesá úmrtnost novorozenců, ale ti lidé nemají zdroje obživy. Oni se to nenaučili, tam to prostě nefunguje. Znova kacířský nápad na román. Napsat román z alternativního světa, kde je Afrika pořád kolonií, dodnes. Byl by ten svět lepší, nebo horší než ten dnešní? Já tedy řeknu, že lepší.

Kim Stanley Robinson na podobné téma napsal tlustý román Roky rýže a soli. Je to o tom, že Evropu vyhladil mor ve 14. století a svět se vyvíjí bez Evropy, bez evropské civilizace.

Tady člověk může uvažovat tři varianty. Může si vzít situaci, kdy Evropané nikdy Afriku nekolonizovali a nechali ji být, pak si může vzít naši skutečnost, kdy ji teda kolonizovali a v 60. letech v rámci studené války byli pod tlakem Sovětského svazu nuceni ji opustit, anebo třetí možnost, že ji neopustili a pořád jsou to kolonie nebo protektoráty a teď si položit otázku, co by pro místní obyvatelstvo bylo lepší. Kdy budou mít větší blahobyt, kdy budou šťastnější? Nemyslím si, že ty výsledky by byly přesně tak, jak si spousta lidí myslí.

Nejsem si jistý, že to můžeme domyslet. Ale to je úplně jiná otázka.

Podívejme se například na Indii. Indie byla kontinent, kde si lidé nerozuměli. Dneska mají společný jazyk a ten se jmenuje angličtina. Jezdí tam železnice, která je de facto britská. Kiplingův úděl bílého muže prostě funguje. Já jsem to viděl na vlastní oči.

V Indii?

Ne, viděl jsem, jak je to zakořeněno v Arabech nebo v Egypťanech. Sám jsem toho byl svědkem, když jsem měl na palubě jachty egyptského lodivoda, který se choval sprostě a drze, málem mně tam ošahával ženské, a pak jsem viděl jednoho Skota na jeho jachtě, jak ho normálně kopanci zaháněl – a ten lodivod se mu plazil u nohou. On je na ty kopance zvyklý. To nechápu. Já to neumím.

Jako učitel mám pocit, že lék takřka na všechno je vzdělání. Nepůjde to ruku v ruce? Jak jste mluvil o Africe, o zvyšování porodnosti, zdravotnictví atd.?

To si myslím taky, že je to jediná karta, kterou máme v talonu. Vzdělání. Je to nakonec vidět i na Romech, protože za mého dětství žádní cikáni neuměli česky a mluvili hrozně. Dnes mnozí z nich mluví krásně česky a roste mezi nimi inteligence, i když jsou to jednotlivá kvítka na poušti. Otázka ale je, a to se zase dostáváme k muslimům: jaké vzdělání? Imámové jsou si této hrozby dobře vědomi, a proto prosazují svoje madrasy, náboženské školy – a západní školství do té své komunity nepustí. A učit se nazpaměť memorovat Korán? To přeci není žádné vzdělání.

Islámský svět ale třeba zachoval antickou vzdělanost. Není to vývoj náboženství? Nemusí si náboženství projít nějakou násilnou krizí, kterou absolvovali i křesťané během křížových výprav a podobně, a vyrůst z toho?

Já bych jádro neviděl ve středověku, ale v reformaci. To je ten kámen, to je ten okamžik, od něhož začal raketový vzrůst západní civilizace. Protože protestantské heslo „Přičiň se a Bůh ti pomůže“ má obrovský potenciál. Protestanti se snažili něco ze svého života udělat. Nespoléhat ve všem na Boha. To nastartovalo rozkvět Evropy. Mimochodem, katolické mocnosti v dějinách postupně upadly, kdežto protestantské zažily boom. A dodnes je protestantská velmoc, jakou jsou Spojené státy, nejsilnějším hráčem na světovém trhu. Je v tom ten protestantismus, který vede lidi k samostatnosti, k podnikavosti a k nespoléhání na někoho nad sebou. On ti pomůže, ale musíš začít sám. To je obrovská věc.

A nežijeme v době, kdy se právě islám začíná reformovat? Nebo je v procesu reformace? V 70. letech tu začala nějaká potlačená, ale přesto revoluce v Íránu…

To je, řekl bych, zbožné přání. Írán byl v podstatě západní stát, ale tak zkorumpovaný, že došlo k revoluci. To by najednou šok. Nikdo to nechápal. Já v těch 70. letech taky ne, tehdy jsem to viděl v televizi. Nikdo na světě na Západě nechápal, jak se mohou dostat k moci ajatolláhové, islámští duchovní, a ještě takového rigidního směru.

Jak jsme se bavili o národním státu, napadla mě Gruzie. Několikrát jsem tam byl, mám to tam moc rád a vím, že se mimo jiné brání Rusku tím, že na hranicích staví svoje kostely. Protože to znamená: Tady je náš kulturní vliv, tady jsou lidé vzdělaní tímhle způsobem. A je to symbol, který přetrvá pravděpodobněji, než když si tam dají značku „tady začíná Gruzie“.

To se mi velice líbí, to je od Gruzínců velice dobrá taktika. To opravdu bude fungovat. Ale s islámem je problém ten, že islám neprožil žádnou reformaci, že je to zkamenělé náboženství a možná funguje i ten efekt, že i imámové někde ve skrytu duše vědí, že jejich svět se co nevidět zhroutí. A jak se říká: „Chcípající kobyla kope nejvíc.“ Oni teď prostě kopou. Někdy se divím naprosté  ignoranci některých novinářů. Onehdy jsem četl článek o Islámském státu. Autor úplně zapomněl, že idea chalífátu je stará jak islám sám, úplně zapomněl, že bylo kdysi Mahdího povstání v Africe a že tenhle Mahdí chtěl vybudovat tentýž chalífát. Není to nic nového, určitá větev islámu touží vybudovat islámský stát, který by zahrnoval celý svět. Je to mesianistické náboženství stejně jako křesťanství, jenže křesťanství prošlo reformací, která těmto snahám zatnula tipec. Zůstala katolická církev, která neměla sílu a ztratila ekonomickou moc, poněvadž ty reformní země začaly více produkovat, byly ekonomicky úspěšnější. To je taky důvod, proč je Severní Amerika anglická – Angličané-protestanti do Ameriky putovali jako kolonisté, byli to obyčejní farmáři. Kdežto do té španělské Jižní Ameriky jezdila šlechta a dělala z místních indiánů otroky a dělníky na svých velkostatcích. Ale Španělé museli prohrát, poněvadž hustota obyvatelstva mluvila proti nim.

Co s tím vším?

Kdybych to věděl, mám pět Nobelových cen. Já pořád věřím v jednu věc: svět vždycky prochází krizemi, ale zase se vzpamatuje. Prý někdy za doby ledové bylo na celém světě snad jenom 3000 lidí. A ti lidi se z toho zmátořili. Myslím, že se zmátoří znova. Možná bude evropská civilizace vypadat úplně jinak, než ji známe, ale nějaká civilizace bude. Evropa, respektive západní civilizace má v rukou ještě pořád hlavní trumfy, zejména v technologické převaze. Existují statistiky, které říkají, kolik patentů je podáno v arabských státech a kolik je podáno na Západě. Poměr je tak 1000:1, ne-li víc. To vypovídá o všem. Oni jsou schopní, ale musí si všechno kupovat na Západě. Totéž platilo do jisté míry pro Čínu, ale Čína je spící obr, který se probudil.

To jste mi vzal vítr z plachet, na Čínu jsem se chtěl zeptat vzápětí.

Je docela možné, že za 100 nebo za 500 let bude svět čínský, ale netvrdím, že bude komunistický. Možná je to námět na další román. Třeba Křižník Thor je otevřen k pokračování. Mám nápady, které mě straší v hlavě, ale není to nic konkrétního, jenom takový nejasný záměr. V Dryáku, který teď píšu, je do toho také zapletena Čína. Směřuje to k alternativní historické fresce, kde se česká veleříše utká s Čínou, protože v té mé alternativní době Čína nebude spát, už v 17. století si uvědomí nebezpečí a vyrazí do protiútoku. Ale nevím, do čeho se dám, protože moc času nemám. Předpokládám, že můžu psát tak 10 let, ale víc už to asi nebude. 

Úvodní část k tomuto rozhovoru najdete ZDE.

První díl rozhovoru najdete ZDE.

rozhovorInterviewLidéF. NovotnýJ. Křečekpublicistika
Kategorie: Bloggeři, JFK

Nový titul z nakladatelství Epocha

Agent JFK - 6. Prosinec 2019 - 0:00

MICHAELA MERGLOVÁ
PÍSEŇ OCELI

 

Zaposlouchejte se do písně oceli, která se vydává ke kořenům toho nejlepšího z žánru fantasy.

Každý příběh někde začíná. Tenhle shodou okolností mezi stehny jedné vdané paničky a končí, no končí tam, kam se může dostat jen fantazie jedné z nejtalentovanějších autorek české fantastiky.
Básník Minangar nemá v kapse ani vindru a doma v Údolí ho čekají leda tak modřiny od nakrknutého manžela, kterému chodil za ženou. Ani horal Cuchenan na tom není o moc lépe, po smrti mistra kováře, jemuž sloužil, se sbalil a odešel na jih za nejistou budoucností. Osud je ale svede dohromady, a tím začíná cesta za dobrodružstvím, na níž nechybějí draci, démoni z lesů, král zlodějů a samozřejmě spousta žen!

„Každý autor fantasy by chtěl jednou vyprávět příběh, jako je tenhle, a to způsobem, jakým to ale dokáže jen Michaela Merglová.“
Míla Linc, autor série Černý hvozd

„Míša umí jedinečně zkombinovat poetiku, humor i surovost lidí a brutalitu světů, ve kterých bych nechtěla žít, ale o kterých chci rozhodně číst. Písní oceli nabrala směr, který se vyplatí sledovat.“
Kristýna Sněgoňová, autorka urban fantasy Krev pro rusalku a Zřídla

Michaela Merglová (* 1990)
Plzeňská rodačka debutovala v roce 2015 povídkou „Tři bratři“ (Kočas 2015), byla třikrát pasována na Lady řádu fantasy v soutěži O nejlepší fantasy a v posledním ročníku se stala vítěznou nositelkou meče. Uspěla také v literárních soutěžích Žoldnéři fantasie s povídkami „Jestřábice“ (v antologii Odvrácená strana světa, 2017), „Poslední z královrahů“ (v antologii Na stopě zločinu, 2018) a „Trnité přátelství“ (v antologii Světy za branami, 2019). Její texty se objevily také v antologiích Mladé čarodějky (2017) či Mlok (2017) nebo Koleje smrti (2018). V časopisu Pevnost publikovala fantasy povídku „Budeme si hrát“ (Pevnost 02/2019).
Hrdinská fantasy Píseň oceli (2019) je jejím knižním debutem. I když už vyzkoušela různé žánry, nejradši se vrací ke klasické fantasy meče a magie. Tou je i povídka „Nájemné meče“ ve sborníku Ve stínu magie (Epocha, 2019).
Kromě psaní pomáhá s provozem webu triumvirat.cz, který je zaměřen na rady pro začínající autory, jako recenzentka také spolupracuje s žánrovými weby (fantasymag.cz) či časopisem Pevnost. Žije v Praze, pracuje v reklamě, a když ji všechno štve, staví se na józe na hlavu.

Odkaz na knihu: http://epocha.cz/kniha/michaela-merglova-pisen-oceli-prvni-vydani-brozov...

INFORMACE O KNIZE
Titul: Píseň oceli
Autor: Michaela Merglová
Ilustrace na obálce: Žaneta Kortusová
Grafická úprava obálky: Lukáš Tuma
Edice: Pevnost, 113. svazek
Měkká vazba, 115 x 180 mm
1. vydání, 600 stran
DMC 375 Kč  
Nakladatel: Nakladatelství Epocha
ISBN: 978-80-7557-220-2

O NAKLADATELSTVÍ
Dominantním směrem ediční koncepce Nakladatelství Epocha je literatura faktu a historie, ale velký prostor je věnován právě fantastice. Ta přináší tituly žánrů sci-fi, fantasy i hororu. Věnuje se zahraničním i tuzemským autorům. Dominantní pozici zaujímají knihy nejtajemnějšího autora současné české fantastiky Františka Kotlety a akčně hororový urban-fantasy seriál Kladivo na čaroděje, který se postupně stal mezi fanoušky kultem. Většinu vydaných knih lze zakoupit také v elektronické podobě a některé tituly ve formě audioknih.

Nakladatelství Epocha
Kaprova 12/40, 110 00 Praha 1
www.epocha.cz
https://www.facebook.com/Nakladatelstvi.Epocha
https://www.facebook.com/FantastickaEpocha
https://www.instagram.com/nakladatelstviepocha/


 

EpochaFantastická EpochaEdice PevnostM. MerglováFantasy
Kategorie: Bloggeři, JFK

#2077: Plants vs. Zombies: Explozivní houba

Comics Blog - 5. Prosinec 2019 - 17:37

Plants vs. Zombies: Explozivní houba (Plants vs. Zombies: Boom Boom Mushroom)Vydalo nakladatelství Computer Press v brožované vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako "Plants vs. Zombies: Boom Boom Mushroom" v roce 2017. České vydání má 88 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu se slevou zakoupíte v knihkupectví Minotaur.
Scénář: Paul TobinKresba: Jacob R. Chabot, Rachel Downing, Cat Farris, Matthew J. Rainwater, Chris Sheridan, Jeremy Vanhoozer
Nevím, čím to je, ale tahle série mě pořád baví. No dobře, vím, čím to je. Stejně jako předchozí knihy i kniha "Plants vs. Zombies: Železná jízda" je ukázkou toho, jak se scenárista a kreslíři baví. Je to ujeté, je to praštěné, ale svým způsobem je to i vtipné. Samozřejmě, podobný humor nesedne každému, místy je hodně dětinský, místy je prostě prdlý, ale na druhou stranu, pokud se jím necháte pohltit, bude vás - stejně jako mě - každá další kniha v téhle sérii prostě bavit. A šestý díl s titulem "Plants vs. Zombies: Železná jízda" rozhodně přináší to, co očekáváte. Spoustu barev, spoustu gagů a příběh, který je tak pitomý, že by se nikde jinde ani objevit nemohl. Ale to souvisí jednoduše s tím, jaká je nastavena laťka už od začátku a že si Paul Tobin psaní jednotlivých dílů užívá a prostě se chce vyřádit. Stejně tak i jeho kreslíři.

Tentokrát kniha "Plants vs. Zombies: Železná jízda" obsahuje hlavní příběh, který tvoří většinu stránek, a pak ještě jako bonus na závěr celkem sedm krátkých, jednostránkových nebo dvoustránkových příběhů, což už jsou opravdu jen gagy, nic víc, některé dokonce založené na stejné pointě, takže takhle vedle sebe vycházejí celkem nudně. Ale tak je fajn, že zde čtenář získává i něco navíc. A co si budeme povídat, Sherlock Brains je celkem vtipný nápad, jen to v těch dvou krátkých komiksech nefunguje a nepřinese to žádnou nečekanou pointu. A dvakrát opakovaný vtip už prostě není vtipem. Ostatní kraťasy to ale vynahradí, protože jsou přece jen tematicky trochu rozličnější, i když samozřejmě zůstáváme u oblíbených - nebo i neoblíbených - postav.

Hlavní příběh se věnuje tomu, že Zomboss má další plán. Další velkolepý plán, jak se zbavit těch příšerných lidí, kteří mu tak ztrpčují život. A možná konečně své nohsledy nakrmí tím, po čem tolik touží - tedy mozky. Plán je jednoduchý - Zomboss se se zombiemi přesune do podzemních chodeb, vlastně obrovského jeskynního komplexu pod městem. A tam připravím hydraulické zvedáky, které základy města naruší a město se na ně propadne. Všechno proto, aby nemuseli zombie bojovat s lidmi na slunci, protože tam jim mohou nejvíce ublížit rostliny, které proti nim něco očividně mají. Nápad sám je pořádně pitomý, ale co se z toho teprve stane, to je ulítlá paráda. Jede to na plné koule, jsou zde pitomé nápady, až je to skoro neuvěřitelné, co všechno tvůrce napadne. I když jsou některé scény vatové, říkáte si, že je to ku prospěchu věci a jen to posouvá vyznění knihy "Plants vs. Zombies: Železná jízda" do absurdna, což se mi prostě líbí.

Kniha "Plants vs. Zombies: Železná jízda" je prostě parádní jednohubka, je zábavná, je ujetá, je dobrá, a přesto se vám vůbec nemusí líbit. Možná to není humor, který vám sedne, možná to není humor, který vás baví, ale pokud je tohle typ komična, který vám sedí, tak se budete bavit. A dáte si knihu do sbírky a možná se k ní ještě někdy vrátíte. Popravdě si skoro myslím, že jestliže vám sedne humor, budete se u komiksu nejspíš bavit víc než vaše děti, pro které by měl být komiks asi spíše primárně určen. Na tohle ale vůbec nekoukejte a užijte si praštěnou jízdu, která jede od začátku až do konce. Není to náročné čtení, ale je to zábavné čtení, a to je prostě na komiksu "Plants vs. Zombies: Železná jízda" super.
Komiks "Plants vs. Zombies: Železná jízda" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
Plants vs. Zombies: Trávogeddon
Plants vs. Zombies: Časokalypsa
Plants vs. Zombies: Postrach okolí
Plants vs. Zombies: Garden Warfare
Plants vs. Zombies: Nový domov
Plants vs. Zombies: Železná jízda
Kategorie: Bloggeři

Marvel Champions – karetní hra

Schefikův blog - 5. Prosinec 2019 - 15:40
Komiksoví superhrdinové zažívají v posledních letech nebývalý vzestup a jsou tak doslova všude. Vděčit za to můžeme samozřejmě především filmovému Marvel univerzu, které pravidelně bourá divácké rekordy. Bylo tak vcelku pochopitelné, že se “komiksákům” neubrání ani deskové hry. Zatímco hráči v zahraničí mají o něco větší výběr, k nám se zatím dostává první kousek s [...]
Kategorie: Bloggeři

Vánoční SOUTĚŽ 01 o knihy Františka Novotného

Agent JFK - 5. Prosinec 2019 - 13:55

Celý prosinec se věnujeme tvorbě Františka Novotného, v rozsáhlém rozhovoru, v recenzích i v oprášených starších příspěvcích, třeba ze křtu knihy Křižník Thor. Konec roku je ve znamení Vánoc a letošní vánoční soutěžení se tedy poveze na vlně fenoménu Novotný, jak jsme celý projekt nazvali. Soutěže budou celkem tři a do všech tří můžete posílat svoje odpovědi po celou dobu trvání vánočního soutěžení. Všechny tři výherce vylosujeme najednou nejpozději 23. prosince. Sice tak nedostanete svojí vánoční výhru pod stromeček, ale budete vědět, že je vaše a po Novém roce dorazí jako opožděný dárek.

Jako první vám nabídneme jednu z nejnovějších knih Františka Novotného, kterou nám do soutěže poskytlo nakladatelství Nová vlna.

Sbírka Hvězdné hry prakticky shrnuje celou povídkovou tvorbu autora od 80. let a nechybí ani povídky z nového století, než se začal věnovat takřka výhradně psaní románů. Chcete si počíst? Stačí, kdy nám napíšete:

  • Jak se jmenuje autor obálky Hvězdných her?

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz, do PÁTKU 20. prosince 2019, do předmětu napište VÁNOCE 01 nebo Hvězdné hry (fakt tam nepište nic jiného, jinak se v tom nevyznáme :-D) a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi.

SoutěžSoutěžeF. NovotnýNová vlna
Kategorie: Bloggeři, JFK

A. Conner & J. Palmiotti – Harley Quinn 5: Volte Harley (Rebirth)

Schefikův blog - 5. Prosinec 2019 - 9:28
  ANOTACE: OBČANÉ NEW YORKU, MARŠ K VOLEBNÍM URNÁM. HARLEY KANDIDUJE! Považujete politiku za špinavý byznys? A teď se do ní opřela i Quinn! Když se Harley Quinn přestěhovala do New Yorku, jeho zkorumpovaný starosta DePerto jí od počátku byl trnem v oku – a také kudlou v zádech, kulkou do obličeje a palicí do [...]
Kategorie: Bloggeři

KOMIKS: Mark Millar - Steve McNiven, Wolverine: Starej dobrej Logan

Agent JFK - 5. Prosinec 2019 - 0:00

Svět superhrdinů skončil. Ti, kteří náhodou přežili, se snaží spíše skrývat, co nejlépe splynout s davem a zbytečně nepřitahovat problémy. O něco podobného usiluje i Logan – žije na své farmě s rodinou a kariéru zabijáka už dávno pověsil na hřebík.

Tíží jej některé z jeho minulých činů a je vázán vlastním slibem, že svou ničivou sílu už nikdy nepoužije. Nechává si líbit veškerý teror od Hulkových potomků, kteří se stali novými vládci kontinentu a násilí nepoužije, ani když přijedou vymáhat výpalné a jeho rodina je v ohrožení. Neví, co si počít a kde sehnat peníze, ale na cestě je lákavá nabídka Hawkeye, jeho přítele z dávných let. Úkol navíc zní docela jednoduše, stačí přepravit balíček s tajemným obsahem ze Sacramenta přes celou zemi až do města New Babylon na východním pobřeží. Protože je Logan v koncích, napůl nedobrovolně sedá do auta a vydává se na cestu přes zdevastovanou Ameriku, která mu může pomoci se záchranou rodiny, smířením se s minulostí i hledáním toho pravého já, které je možná trochu jiné, než by sám chtěl.

Komiks Wolverine: Starej dobrej Logan je jedním z nejpovedenějších děl scénáristy Marka Millara, i když ten má na kontě spoustu nezapomenutelných příběhů – řadí se k nim třeba Kick-Ass nebo Superman: Rudá hvězda. Millar se vždy snaží hrdiny přivést do jiných situací, než na které jsme zvyklí, a většinou se mu podaří něco, na co budou čtenáři dlouho vzpomínat. V případě Starýho dobrýho Logana tomu není jinak, vyšel u nás už jednou v Ultimátním komiksovém kompletu (UKK) a za několik dní byl beznadějně vyprodaný. Pokud jste jej chtěli získat, bylo potřeba googlit jako o život a ve většině případů se pořádně plácnout přes kapsu. Komiks byl pár let prakticky nesehnatelný, takže všichni můžeme děkovat nakladatelství Crew za to, že se Starej dobrej Logan opět dá koupit mimo „černý trh“.

Wolverine: Starej dobrej Logan má prostě všechno – akci, dávku sentimentu i depresivních nálad, utrpení, úsilí o vypořádání se s krutou realitou i hledání sebe sama. Možná to může znít trochu jako klišé, ale příběhu hodně přidává to, do jaké atmosféry je zasazený. Americký sen se dávno rozplynul v apokalyptické krajině, která se rozkládá, kam až oko dohlédne. Superpadouši jsou ale očividně spokojení a užívají si, že se konečně ujali vlády. Logan a Hawkeye na své cestě projíždějí Hulkovou zemí, Kingpinovým královstvím (původně Magnetovým panstvím) i Doomovým doupětem, skoro všude na ně číhá nějaké nemilé překvapení, takže se postupně dozvídáme, jaká jsou pravidla nového světa. Tu a tam potkáme i jiné hrdiny v exilu a jejich potomky, kterým Millar domyslel další poutavé osudy. Většinu času má Starej dobrej Logan westernový nádech, který se vyznačuje náhledy do ponuré mysli zničeného hrdiny a jeho osobního boje, svým nehostinným prostředím je přirovnáván k Mad Maxovi.

Je docela dobře možné, že komiks přečtete jedním dechem. Všechno odsýpá rychlým tempem i kvůli akci, které je v komiksu požehnaně. Nelítostné bitky s hektolitry krve napoví, že se jedná o jeden z nejbrutálnějších komiksů studia Marvel. Kreslíř Steve McNiven si s panely plnými brutality poradil skvěle, to samé platí i o detailních pohledech do tváří zlomených hrdinů a bezcitných padouchů. Mistrovsky jsou vykresleny i scenérie zpustošeného světa, ve kterém jsou přeživší nuceni žít. 

I když se násilné scény zpočátku mohou zdát už trochu přes čáru, ke Starému dobrému Loganovi to prostě patří a nic dalšího se komiksu nedá příliš vytknout. Millar ukazuje, že ani existence ochránců – superhrdinů automaticky neznamená „žili šťastně až do smrti“, růžová budoucnost je naopak v nedohlednu a utrpení všech je horší než kdy dřív. Jestli vás zajímá, zda se na konci opravdu probudí starej dobrej Logan, nezbývá nic jiného, než se začíst. 


Wolverine: Starej dobrej Logan
Scénář: Mark Millar
Kresba: Steve McNiven
Nakladatelství: Crew
Překlad: Martin D. Antonín
Vazba: brožovaná
Rok vydání: 2019
Počet stran: 224
Cena: 399 Kč

 

KomiksM. MillarS. McNivenCrew
Kategorie: Bloggeři, JFK

Cressida Cowell – Kouzelníci z pradávna: Kouzlo druhé šance

Schefikův blog - 4. Prosinec 2019 - 16:50
  ANOTACE: Do pralesa se vrátily strašlivé jezinky a za každým stromem teď číhá nebezpečí… Čára je dívka z kmene válečníků, ale ovládá podivnou a mocnou magii, která působí na železo. Zar je chlapec z kmene kouzelníků a má na dlani zhoubné jeziznamení, které nejspíš nejde odstranit. Zar a Čára pochází ze dvou znepřátelených kmenů, [...]
Kategorie: Bloggeři

#2076: Histronauti: Egyptské dobrodružství

Comics Blog - 4. Prosinec 2019 - 14:56

Histronauti: Egyptské dobrodružství (The Histronauts: An Egyptian Adventure)Vydalo nakladatelství Fragment v měkké vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako "The Histronauts: An Egyptian Adventure" v roce 2019. Vydání má 80 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.

Scénář: Frances DurkinKresba: Grace Cooke
Když se kniha "Histronauti: Egyptské dobrodružství" objevila, byl jsem docela zvědavý. Zaprvé mám rád egyptskou historii a je fajn, že se tvoří knihy, které ji chtějí prezentovat dětem. Zadruhé mám rád, když se něco takového snaží tvůrci předat dětem a zajímá mě, jak se jim to povede. A zatřetí mě docela zajímá i to, když se tvůrci snaží propojit komiks s dalšími prvky, jako jsou v tomhle případě různé rébusy, úkoly, apod. A moje zvědavost byla ukojena, i když popravdě nikoli způsobem, který by hýřil nějakým nadšením. I přesto si ale myslím, že kniha "Histronauti: Egyptské dobrodružství" je docela zajímavý nápad, který v sobě má potenciál a rozhodně by tímto způsobem bylo možné podávat přehled i o jiných fázích světových dějin. Egypt je ale docela dobrý začátek. Mimochodem i proto, že se autorky mohou poučit z určitých chyb a zdokonalovat svoje dílko.

Teze komiksu "Histronauti: Egyptské dobrodružství" je celkem jednoduchá. máme tu skupinu tří dětí, dívky Luna a Nani a chlapec Newton, a jedné kočky - Hero. Tahle čtveřice, kde kočka funguje hlavně jako humorný element, se dostane do minulosti a tam nám má prezentovat jednu éru. V tomto případě je to tedy období rozkvětu Egypta a jeho specifik. Tady ale kniha trochu naráží. Má omezený rozsah, který je ještě omezován tím, jak jsou zde další prvky jako recepty, návody, apod. Takže na samotnou prezentaci dějin až tolik prostoru není. A pořád byla snaha je prezentovat jednoduše a hravě, aby čtenáři nebyli zahlceni spoustou dat. Takže zde máme vlastně jen základní časovou osu toho, jak se Egypt vyvíjel. To jsou nějaká čísla na začátek, k nim je přidána mapa Egypta. Pak se komiks "Histronauti: Egyptské dobrodružství" omezuje vlastně jen na odhalení některých egyptských specifik, kdy největší důraz je kladen na pohřební rituály.

Myslím si, že je Egypt projet trochu moc z rychlíku, že jsou zde i další zajímavé prvky, na které mohlo být více zaměřeno. Něco je podáváno jen kresbou a myslím že se v ní dokáže to zásadní i skrýt, pokud se na to trochu víc neupozorní. Ale i tak si myslím, že to základní bylo řečeno, a to i s celkem hnusnými detaily, které jsou jednoduše s Egyptem spojené, protože jejich náboženství bylo hodně spojeno se smrtí, jež byla i pro jejich životy velmi zásadní. V tom, jak jsou jednotlivá specifika téhle kultury prezentována, vidím takovou menší skokovitost, není to tak moc ladné. Kdyby se autorky možná věnovali jen pohřbívání, bude to zajímavější a ucelenější. Do jisté míry se pak nabízí, proč bylo nutné volit čtveřici průvodců. A jedinou odpovědí je prostě to, aby k ději měli ději blíže, protože se s těmito průvodci více ztotožní.

Komiks "Histronauti: Egyptské dobrodružství" je rozhodně zajímavou alternativou ke klasickým historickým knihám pro děti. Komiksová forma je fajn, i když zde až tak zásadní není. Zajímavější jsou další prvky, které jsou zde použity. Mimochodem je super, že jsou tu prezentovány i recepty, které mají základ právě ve starověkém Egyptě, protože za tu dlouhou dobu se nemusely nějak vyvinout. Různé hry a návody, které jsou v knize obsaženy, jsou zajímavou kratochvílí a myslím si, že to je něco, co by mohlo zabavit rodiče i děti. Takové nápady pro rodiny jsou fajn a musí se ocenit. Navíc jsou dány do kontextu oho, jak byly využívány. Návody jsou hodně zjednodušeny, ale i tak jsou dostatečné k tomu, aby se podle nich dalo postupovat. Nějakou hlubokou znalost o Egyptě čtenáři přečtením knihy "Histronauti: Egyptské dobrodružství" nezískají, ale kultura sama o sobě je zaujmout může. Kdyby nic jiného, i tohle je fajn přínos této knihy.
Komiks "Histronauti: Egyptské dobrodružství" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.
Kategorie: Bloggeři

Jean Dufaux – Sága Valty

Schefikův blog - 4. Prosinec 2019 - 9:18
  ANOTACE: Ano, milovala. Avšak nečestně, a dopustila se tím zrady. Dokonce kvůli své lásce rozpoutala v zemi válku a krveprolití. A tak se Bohové rozhodli zasáhnout… Příběh Valgara z Valty, odvážného vikinga, jehož cesta za spravedlností se ukáže být stejně dlouhá jako zbytečná. K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH: V rámci letošního podzimu nás čeští [...]
Kategorie: Bloggeři

Fenomén Novotný: REPORTÁŽ: Křest Křižníku Thor

Agent JFK - 4. Prosinec 2019 - 0:00

Úvodní vsuvka:
Celý prosinec jsme zasvětili velkému rozhovoru s Františkem Novotným. O tom už vás informoval Honza Křeček ve svém speciálním úvodu. Prohrabali jsme velmi důkladně sardenský archiv a objevili pár kousků, které možná stojí za znovupřečtení. Prvním z nich je reportáž z roku 2013 ze křtu knihy Křižník Thor, kterou zaznamenal Honza Kovanic.

A teď už samotná reportáž:

A stalo se tak, jak se má každá loď správněně pokřtít: totiž šampaňským. I když v tomto případě nejde přímo o loď, ale o román našeho žijícího klasika sci-fi Františka Novotného. A proto se tak nedělo v loděnici, avšak pod dohledem Dariona v klubu Krakatit, v patře nad stejnojmenným knihkupectvím v pražské Jungmannově ulici.

Celá akce začala úderem páté hodiny ve čtvrtek 2. května. A to v poněkud obráceném pořadí, než bývá obvyklé. Protože většina scifistů, ostatně stejně jako většina normativních Čechů, doráží na podobné akce s minimálně čtvrthodinovým zpožděním, začalo se tentokráte autogramiádou. Námořník František doráží vždy včas, a tak se mohl hned na začátek setkání do svého šestisetstránkového špalíku vlastnoručně podpisovat. Nálada byla přátelská, umocněná tím, že díky nakladatelství Poutník se nejdříve plulo na peřejích piva. Přítomní si pěkně popovídali, s panem spisovatelem i mezi sebou.

Díky obmyslnosti pořadatelů s posunutím vlastního křtu až na šestou hodinu, přišla Františka Vrbenská v půl šesté vlastně včas na to, aby mohla být použita jako nejlepší křtitelnice. Křest byl proveden šampusem, jak již bylo řečeno. Jen drobnými kapkami, aby nebyl porušen obal, na němž se sametově černým oceánem prokousává šedivá loď, z níž se ke žlutooranžovému nápisu prokousává na oranžovožlutém chvostu plamene právě odpálená raketa… Knižní pachole držel v ruce za nakladatelství Poutník Vláďa Kejval, krátké slovo pronesl otec Franta. Blýskaly blesky fotoaparátů, až se navzájem překrývaly. Šampaňské pak dorazilo i do šampusek, také se objevily chlebíčky pro ty, kteří se předtím nezahltili brambůrky a drobným pečivem.

V půl sedmé se knihkupectví Krakatit zavírá, mohli jsme sice být na místě déle, Darion by nás vypustil i po závěrečné, ale dvě a půl hodiny je na takovou narozeninovou party akorát. Navíc pan spisovatel pospíchal ještě do hospůdly U Kruhu, za roh do Palacké, takže jsme ho většinově následovali i tam. Naštěstí si Darion včas vzpomněl a přinesl schůdky a fixku, aby se oslavenec mohl slavnostně podepsat na strop klubu.

Při této příležitosti si povzdechněme, že klub nejspíš končí. Padl návrh, aby byl strop, pokrytý podpisy našich českých literárních a výtvarných velikánů, prohlášen za národní kulturní památku, protože jinak mu nejspíš hrozí přemalování. Uvidíme, jestli očekávané zavření klubu přežijí dračice a čertice na stěnách klubu…

Tak, podpis ve svém výtisku Thora už mám, knížku mám dočtenou po stránku 450, takže se brzy dočkáte i recenze. Teď jen předběžně: Čte se to skvěle! Ale s ohledem na obsah by se knížce možná po křtu mohlo dostat i slavnosti aqiqah, případně obřízky, protože spolu s křesťany i evropskými nekřesťany s vikingskými kořeny bojují proti společnému žlutorudému nebezpečí i muslimové a židé.

Ale počkejte si na recenzi. Anebo si tu knížku rovnou kupte, pokud máte rádi sci-fi, military, námořnické příběhy, road-movie, political fiction a poezii (a to jsem ještě nedočetl :)

SF akceKřestPoutníkF. NovotnýKřižník ThorRetroLidé
Kategorie: Bloggeři, JFK

#2075: Královská hra 2

Comics Blog - 3. Prosinec 2019 - 19:12

Královská hra 2 (Ōsama Game 2)Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako "Ōsama Game 2" v roce 2010. České vydání má 164 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.
Scénář: Nobuaki KanazawaKresba: Hitori Renda

Byl jsem zvědavý na to, jakým směrem se bude manga "Královská hra 2" vyvíjet, jaký nabere směr. Musím uznat, že to rozhodně není směr, který by byl nějak závratný. Není to jízda na střele, když se za dějem druhého dílu ohlédnete, uvědomíte si, že se tu vlastně odehrají jen tři skutečně zásadní scény, přičemž ta poslední ani není dořešena a bude pokračovat v knize "Královská hra 3". Tím se hodně zpomalilo tempo, ale s tím, že tvůrci hrají na to, že jsou zde dramatické prvky, že tohle je něco, co udrží čtenářovu pozornost, že to je něco, co ho strhne a přiměje ho si koupit i další díl, protože bude chtít vidět, jak to s postavami dopadlo, jak se to s nimi má dál, kdo přežije a možná i to, kdo za vším vlastně vůbec je, protože tohle je nejpalčivější otázka. A také prvek, který ve finále ukáže, jak je Nobuaki Kanazawa schopný scenárista. Trochu se bojím, že ten skvělý začátek neustojí, ale doufám, že se mýlím.

Z dílu "Královská hra 1" jsme tu měli docela zajímavou situaci. Hlavní hrdina Nobuaki má kamaráda Naoju. S ním to bylo už docela nahnuté v prvním dílu, ale tentokrát musí mít pohlavní styk, a to do deseti minut. Vzhledem k tomu, že k tomu jen tak nikoho nepřemluvíte a v jeho blízkosti je jen Nobuakiho přítelkyně, trochu se nabízí, jak to dopadne, pokud se tedy Naoja nebude obětovat pro tým. Asi je celkem jasné, jak to dopadne, skoro je mi líto, že kresba v tomhle směru není odvážnější, mohlo by to být docela správně ujeté. Ale ono si i stačí domýšlet, co se asi stalo. Má to správný efekt a ti, co mají radši explicitnost, si holt musejí zajít někam jinam. Komiks ale jede dál a jsou zde další úkoly, které budou mít jednoznačný výsledek - žáci budou umírat. Hned ten další je povedený. Čtrnáct zbylých chlapců ze třídy před sebou má hromádku celkem stovky papíru, každý papír je označený číslovkou od jedné do sta. Každý chlapec si musí vzít jeden až tři papíry. Dokud tam nezůstane ten poslední. Na koho poslední padne, ten zemře. A pokud nebudou hrát všichni, zemřou všichni.

Nobuaki Kanazawa přichází s docela dobrými hrami, které studenti musí podstoupit. Mám tenhle princip smrtících her z nějakého důvodu rád a sedí mi v literatuře, filmu i komiksu. A autor s nimi dobře pracuje. I když to není nápad vyloženě originální, dokáže ho skvěle v rámci svého příběhu vygradovat. A to se mu povedlo i u těchto očíslovaných papírů. Je to překvapivě mnohem dramatičtější, než by se na první pohled zdálo. A tohle mu jde. Stejně jako ty scény natahovat, až to skoro pěkné není. A to platí v případě posledního úkolu, který žáci od Krále dostanou. Je to jednoduchý úkol. Jedna z žaček, nevinná Hirano Nami si má vymyslet nějaký rozkaz a pak ho splnit. Nobuaki jí hned volá, chce jí říct, aby si vymyslela něco banálního, vždyť na tom nic není. Ale ona Nobuakiho očividně miluje a věří mu, když mladík říká, že Král je jedním ze třídy. A tak se Nami rozhodne, že jejím úkolem je dotknout se Krále. Vždyť podle Nobuakiho teorie stačí jen ošahat všechny spolužáky a mělo by být splněno. Jenže...

A tady zase scenárista ukazuje, že má smysl pro dramatičnost a pořádně scénu napíná. Ta nezabírá přímo polovinu knihy, ale nemá k tomu moc daleko. Ještě jsou zde nějaké odbočky, dílčí zvraty nebo alespoň domnělé zvraty, jednoduše všechno pro to, aby Kanazawa udržel vaši pozornost a nepřinášel děj, který bude jako na neměnné lince. Tohle je sinusoida, navíc nepravidelná. A v tomhle směru to funguje. Je to celkem zjednodušené, pozice policie je tu zanedbatelná a ne všechno dává smysl, je to prostě uzpůsobeno tomu, aby mohl scenárista vést příběh tak, jak chce. I proto doufám, že nám přinese pointu, která s námi mrskne o zem. I tak ale je tohle fajn jízda, není dokonale promyšlená, ale není ani tak ukecaná jako třeba "Death Note: Zápisník smrti". I díky tomu, že má série je již uzavřená si myslím, že to bude fajn jízda. Snad se nemýlím.

Komiks "Královská hra 2" zakoupíte na stránkách obchodu Crew.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
Královská hra 1
Kategorie: Bloggeři

Dětské okénko

Agent JFK - 3. Prosinec 2019 - 16:53

Vánoce už pomalu klepou na dveře a určitě mi dáte za pravdu, že kniha je pořád tím nejlepším možným dárkem. A to hlavně pro děti, které v posledních letech víc a víc času tráví u počítačů a dalších elektronických zařízení. V dnešním textu se zaměříme na několik knih z poslední doby, které by neměly chybět v dětských knihovničkách.

Štěpánův podivuhodný vynález

Nakladatelství Portál je známé hlavně díky vydávání odborných publikací, ale zaměřuje se i na dětskou literaturu. Jedním z posledních přírůstků poslední doby je Štěpánův podivuhodný stroj, který napsala Zuzana Pospíšilová, která za sebou má už desítky dětských knih. A Štěpán jí v žádném případě nedělá ostudu. Celá knížka je o klukovi, který má rád vynálezy, fyziku a pořád sám něco kutí. Což ho dokáže přivést do nějakého toho maléru. Zvlášť, když na prázdninách u babičky a dědy potká staré hodiny. Knížka má švih, hezky se čte a díky krátkým kapitolám se tak stává vhodnou před spaním. A zmínit musím samozřejmě taky nádherné ilustrace Evy Chupíkové.

 

Ema a kouzelná kniha

A Eva Chupíková ještě jednou. Tentokrát ve spojení s Petrou Braunovou. Pokud by Štěpán mohl být dobrým dárkem pro kluky, pak Ema je zase jako dělaná pro holčičky. A milovníky Malého prince, na jehož kouzlo a poetiku navazuje. Ema je malá holka ze sirotčince, která má poprvé vyrazit mimo hranice, do velkého světa města. A má jednu minci, za kterou si může něco koupit. A to něco navždycky změní život všech obyvatel sirotčince. Knížka s velkým kouzlem, která ukazuje, na čem v životě skutečně záleží.

 

Malý princ

 

Když budete dneska jmenovat pět klasik dětské literatury, tak vám vedle Nekonečného příběhu a Dětí z Bullerbinu určitě na mysli vytane i kniha, kteoru napsal Antoine de Saint-Exupéry. A možná bude hned na první příčce. A není se čemu divit. Malý princ je nadčasový a má příběh, který člověk v různých částech svého života vnímá úplně jinak. Je to knížka, která člověka učí žít a motivuje ho. To je pravděpodobně jeden z důvodů, proč jej nakladatelé stále vydávají. Letos v Albatrosu vyšlo nové, trochu netradiční vydání, které obsahuje nádherné koláže Elišky Podzimkové. A ty díky velkému formátu opravdu vyniknou. A jelikož knihu překládal Richard Podaný, najdete tu lišku i beránka.


A oceán byl naší oblohou

Patrick Ness je známý především jako autor žánru young adult, takže jeho knížka A oceán byl naší oblohou mohla být asi dost velkým překvapením. Upoutá vás už nádhernými ilustracemi Roviny Cai. A pak příběhem, který je dost netradičně vyprávěný z pohledu velryby, která stojí proti člověku. V téhle knížce je všechno. Propracovaný svět, dobře vykreslené postavy, posedlost a hlavně dobře napsaný příběh. Pokud chcete svoje děti připravit na klasiku Bílá velryba, je Nessova kniha pro tento účel jako dělaná.

LitreraturaSarden čte dětemDětská literatura
Kategorie: Bloggeři, JFK

Paladinové Západního království – desková hra

Schefikův blog - 3. Prosinec 2019 - 9:10
Po Architektech Západního království si TLAMA Games na letošní podzim připravilo pro české hráče vydání další hry Shema Phillipse, která nás opět zavede do bouřlivého období Západofranské říše. Tentokrát však vyměníme nadané stavitele za vznešené paladiny, pomocí kterých se budete bránit nepřátelům, stavět opevnění a šířit víru po celé zemi. Jak už samotný název Paladinů [...]
Kategorie: Bloggeři

#2074: Komiksový výběr Spider-Man 5: Utrpení

Comics Blog - 2. Prosinec 2019 - 16:25

Komiksový výběr Spider-Man 5: UtrpeníVydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako čísla 1 až 5 a 13 a 14 série "Spider-Man" v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.

Scénář: Todd McFarlane
Kresba: Todd McFarlane

Už je to přece jen nějaký čas, co u nás komiks "Spider-Man: Utrpení" vyšel, konkrétně se psal rok 2006, a tak je celkem fajn, že se zase vrátil a došlo k jeho znovuvydání, protože se přece jen jedná o jeden z těch nezajímavější ch komiksů, které byly se Spider-Manem napsány. Nejen roto, že Todd McFarlane dal Spider-Manovi skutečně zajímavou podobu, ale také proto, že se zde ukázal jako schopný scenárista. Vzhledem k tomu, že scénáře do té doby nepsal, pokusil se o něco nového. A vyšlo mu to skvěle. Jako kdybyste četli trochu jiného Spider-Mana, jako kdyby se na něj někdo podíval jinou optikou. Hlavně je to tedy patrné na příběhu "Utrpení", na druhém příběhu, který je v knize "Komiksový výběr Spider-Man 5: Utrpení" už tolik ne. Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 5: Utrpení" totiž obsahuje první pět sešitů série "Spider-Man", což je právě příběh "Utrpení", a pak ještě sešity číslo 13 a 14, které dohromady tvoří příběh "Pod městem".

Když se na komiks "Utrpení podíváte", uvidíte, jak moc změnil Todd McFarlane design nejen samotného pavouka, který může být v některých záběrech i skutečně děsivý, ať už proto, že má někdy trochu protažené končetiny anebo neobvykle velké oči, ale třeba i proto, jak McFarlane kreslil pavučiny, které najednou byly hmotnější, nepříjemnější, kdybyste se jich dotkli, určitě byste se přilepili. McFarlane udělal pavouka trochu děsivějšího, dospělejšího, ale přitom se postaral o to, aby byl pořád zábavný. I když to je prezentováno především v druhém příběhu. "Utrpení" samo o sobě tak zábavné není, je to docela zajímavá a drsná psychologická studie, kdy se Spider-Man dostává na dno se svými silami a musí udělat všechno, aby překonal svoje hranice. A co je nejdůležitější, neví vlastně proč. Tady vidíme pavouka na dně, jeho síly pomalu docházejí, jeho kostým je potrhaný a jeho nepřítelem je jeho dlouholetý přítel. Ano, Lizard je tím, kdo chce pavouka dostat. Jenže Lizard není to hlavní zlo. Zlo číhá ještě někde jinde. Jenže Spider-Man neví, odkud přichází, neví proč. O to je jeho boj nepříjemnější.

Todd McFarlane v tomhle příběhu skvěle využívá krátké věty, někdy jen slova v rámečcích. Skvěle se tak zachycuje psychicky náročná situace. Je to ještě doplněno skvělými zvukovými efekty, které tady musím ocenit. Najednou je děj nesmírně frenetický, ale přitom drží vcelku. Psychika Spider-Mana se tříští, snaží se pochopit, co se děje, a tohle McFarlane svým stylem skvěle zachytil. Nejde samozřejmě pouze o skvělé využití rámečků s textem a zvukové efekty, ale celkově o rozvržení panelů. Nebojí se velkých panelů, nebojí se ani malých, někdy sledujeme velké detaily, někdy jsou i tyhle detaily seříznuté, a tak musíte o kresbě více přemýšlet, abyste se ujistili, na co se díváte. Ale vždy to poznáte. McFarlaneova kresba je natolik skvělá, že tu není jediný panel, kde byste o tom, co vidíte, pochybovali. A před vámi se tak vytváří skvělá mozaika, která působí přesně tak, jak by měla - depresivně, intenzivně, skoro až beznadějně. Jasně, e to Spider-Man, nějak se z toho musí dostat, ale dostane aspoň pořádně zabrat.

Druhý příběh, "Pod městem", je už jiný. Kresba je pořád skvělá, nápaditá, té se nedá nic vytknout, hlavně ve tmě funguje skvěle, děsivě, skoro až hororově, i když příběh sám o sobě hororový vyloženě není, spíš je takový nelidsky lidský. Ale co už není tak zajímavé, to je scénář. Najednou už je to klasický ukecaný Spidey, už v tom není ten skvělý frenetický náboj, už to není tak psychologicky promyšlené. Najednou je to moc ukecané a až trochu moc to zapadá do toho, co je obvykle Spider-Man. Jasně, ten příběh je pořád dobře pojatý, má co říct, ale už to není tak skvělé, tak odlišné jako "Utrpení". Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 5: Utrpení" představuje jeden skvělý komiks, který tedy není na českém trhu úplnou novinkou a k němu přidává ještě dva sešity, jež na českém trhu nové jsou. Je to hlavně zajímavá ukázka toho, co Todd McFarlane ještě vytvořil, ale je to především "Utrpení", které je z hlediska Spider-Mana tak důležité. A tenhle komiks pořád stojí za to. Hezké na tom je, že nám v rámci Toddova runu chybí už jen dvě čísla ze série "Spider-Man". Zbytek vyšel v rámci knihy "Komiksový výběr Spider-Man 1: Úhel pohledu".

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
Komiksový výběr Spider-Man 1: Úhel pohledu
Komiksový výběr Spider-Man 2: Klonová sága
Komiksový výběr Spider-Man 3: Zlo v lidských srdcích
Komiksový výběr Spider-Man 4: Zvířecí instinkt
Kategorie: Bloggeři

Stránky

Přihlásit se k odběru sarden.cz agregátor - Bloggeři