Obrázek uživatele Eylonwai

Historie

Členem již
2 roky 5 měsíců

Moje příspěvky

Zami zagool gala laksika yuul? Nic vám to neříká? Anebo naopak mluvíte plynně kreveťácky? No, v obou případech jste tady naprosto správně…

Dnes, kdy mě sice zápal pro všechno, co jen nějakým náznakem říká „fantasy“ neopustil, ale kdy jsem se naučila troše kritického myšlení, prošla literárním vzděláním a dozvěděla se, co tím vlastně Todorov myslel, vám můžu s čistým svědomím říct: pokud čtete fantasy a neznáte Le Guinovou, měli byste to urychleně napravit! A klidně se zaručím za to, že nebudete zklamaní.

Za vesnicí Dwernik se tyčí věž a v ní žije nesmrtelný čaroděj Drak, který si každých deset let z vesnice bere sedmnáctiletou dívku. O letošních žních výběr neočekávaně padne na Agnieszku, zdánlivě ničím zajímavou, ale neohroženou hrdinku, a ona se směle vydává čelit na první pohled děsivému čaroději s tváří mladíka… Když tohle vyplynulo z první kapitoly, nemálo jsem se zděsila.

Fragment v rámci své nové edice Pendragon nabízí další klasiku žánru fantasy – román Tři srdce, tři lvi amerického grafomana, promiňte – autora Poula Andersona. Ano, je to klasika a do klasik se kopat nemá (protože jsou mnohdy tak ztrouchnivělé, že by se mohly rozpadnout v prach), ale…

Když se ztratí hledač, je to pěkně na houby. Zvlášť když hledal legendární Hladový meč, zbraň krále Ruthara. Komtesa Marie, vždy připravená na vzrušující dobrodružství, a její dopisní přítelkyně Marta, chrámová kněžka s neobyčejně bystrou myslí, jsou odhodlané přijít téhle záhadě na kloub.

Bard městských kanálů, úzkých dlážděných uliček, smogu a bezúčelného lidského hemžení, pod kterým se skrývá hrůza, je zpět.

Vesnice Zeď byla vždycky trochu zvláštní. Její obyvatelé se nikdy nevzrušovali z podivného vánku, při němž plameny najednou hoří modře nebo rudě. Ani z ještě podivnějších návštěvníků a pocestných mířících k průrvě ve zdi. Za tou zdí je totiž cosi tajného a přitom dobře známého, cosi, co voní po ostružinách, letním večeru a ohni. Je tam jiný svět.

Draci se líhnou. Konečně! Deštná divočina na tenhle den čekala příliš dlouho. Ale… co je to? Proboha! Co to vylézá z té schrány? A támhle, sotva se hýbe! Tady je něco hodně špatně…

Pamatujete na partu vesmírných cestovatelů z Poutníka, která mířila na malou, rozzlobenou planetu? Na hlavní hrdinku s rodinným problémem, sympatického kapitána, hyperaktivní techničku, na… opeřenou ještěrku? No, asi moc ne, že? A víte, že to vůbec nevadí?

Země, vzdálená budoucnost. Planeta se přestala otáčet, polovinou je v nekonečné tmě a polovinou v neustálém žhnoucím dni. Na sluneční straně se rozpíná fíkovník, obrovský organismus tvořící džungli přeplněnou rostlinným životem. A na té druhé? Kdoví. A gigantičtí traverzéři mezitím snovají své pavučinové stezky na trase mezi Zemí a Měsícem. Vítejte na konci světa.

Stránky